Rozhovor s Kamilou Obršlíkovou – nejen o festivalu BEZMEZ(d) 2018

Obrslikova Kamila2_1Kdo přišel s nápadem uspořádat tenhle festival?
Bylo to trošku komplikovaný. Já jsem původně chtěla dělat festival Jeden svět, což je festival dokumentárních filmů o lidských právech. Olča Staňková, moje kamarádka a bývalá spolubydlící, o tom věděla a oslovila mě s tím, že by v Meziříčí taky ráda uspořádala nějakou kulturní akci, ale že by do toho chtěla zapojit umělce, výtvarníky a hudebníky, a zeptala se, jestli by to nešlo spojit s promítáním filmů.

Chvíli mně trvalo, než jsem na to kývla, protože mně nepřipadalo úplně vhodné nějak to spojovat. Chtěla jsem zachovat formu Jednoho světa, na druhou stranu jsem si řekla, že pro uvedení těchto filmů, které jsou docela specifické a trochu jiné než normální hrané filmy a nemají, dejme tomu, tak vášnivé publikum, je docela těžké prorazit mezi lidi, takže v závěru jsem přiznala, že je dobrý nápad spojit to aspoň pro začátek i s tím výtvarným a hudebním uměním, protože to přiláká třeba víc lidí.
Podle mě je to dobré i pro ty umělce. Konečně se mohou nějak zviditelnit.
To byl právě záměr Olči. Proto se snažíme zvát sem umělce, pro které je tohle třeba jejich první vystoupení nebo první výstava. Ale je pravda, že tento rok jsme zvolili kapelu LetRouRou právě z toho důvodu, že jsou docela známí tady ve městě, takže jsme to vyrovnali tím, že je tady známá kapela a lidi třeba přijdou na ni, a tím pádem i na ostatní hudebníky.
Jak jste vymysleli ten název?
S názvem jsme měli hodně velký problém. Myslím, že loni jsme ten název vymysleli asi měsícc před začátkem festivalu. Napadlo to jednu z účastnic festivalu, Míšu Hornou, která byla i jednou z debatérek a měla tady módní přehlídku. Řekla: „A co třeba Bezmezd?“ Začali jsme si pak dělat srandu, že je to bez mzdy, jak je tam to déčko, když jsme ti studenti.
Taky to trošku zní jako „Velmez“.
No, a to je taky další věc, takže se nám to docela líbilo. Pak už jsme přemýšleli jenom nad tím, jak uděláme to déčko, jestli ho dáme do závorky, nebo jak. Ale víceméně to byl spíš takový výkřik.
Kolik lidí se na pořádání BEZMEZ(d)u podílí?
Minulý rok jsme byly my dvě ty hlavní, potom jsme ještě měly širší tým lidí, kteří nám pomáhali. Problém byl ale v tom, že jsme si vzaly obě dvě moc práce na sebe, takže se pak stávalo, že během festivalu jsme řešily strašně moc věcí. Když pak někdo chtěl s něčím pomoct, přišel za námi, protože do toho ostatní nebyli zasvěcění. Proto jsme do příštího roku zvolily, že budeme mít užší tým, který se na něco specializuje, a zároveň širší tým v tom smyslu, že každý má ještě nějaké dobrovolníky, kteří mu pomáhají. Na tomhle ročníku momentálně intenzivně pracuje šest lidí s tím, že já s Olčou máme hlavní slovo, ale ti ostatní se zase specializují na různé věci. Třeba Lukáš Horký má na starosti kapely a zvuk, Víťa Prachař lezeckou stěnu, Pavel Oulehla si vzal na starosti gympl a propagaci v tisku, já tu na Facebooku a debaty, Olča umělce a pak je tady ještě Ráďa, který se postaral o fotky a grafiku, které je tady docela dost, protože kromě plakátů jsou tady ještě programy, plus grafika na Facebooku a do budoucna možná ještě nějaká webovka. Takže tohle je takové celistvé uskupení. Ale zrovna jsme se bavili s Lukášem, že do příštího roku, jestli nějaký festival vůbec bude, možná ještě jednoho člověka přidáme na propagaci.
Jak dopředu začínáte s organizací?
První schůzky jsme měli v dubnu, kdy jsme si rozdělovali funkce a vytvářeli harmonogram. I když ten harmonogram jsme vkládali už někdy v březnu, protože tento ročník jsme financovaní Krajem Vysočina. Podmínkou bylo udělat harmonogram, takže jsme ten program plánovali už v rámci projektu na financování. Ale nejvíc práce bylo až na přelomu srpna a září. Většina z nás jsou studenti, takže většinou přes prázdniny je to hluchý a nikdo nemůže, všichni jsou pryč, takže největší kus práce nás čeká v tom září.
Jak vybíráte filmy, témata a umělce?
Loňský ročník se hodně zaobíral ekologií, což jsme chtěli zachovat. Jak dobrovolničím na Jednom světě už mám vytipované nějaké filmy, co se mi líbily. Protože tam taky moderuju, mám o filmech větší přehled. Zatímco normální návštěvních vidí tři nebo čtyři filmy, já jich vidím třeba patnáct. Ale někdy je vybíráme i podle lidí. Já jsem třeba viděla film Za hranicí možností a napadlo mě, že by bylo super pozvat velkomeziříčské sportovce. Nebo minulý rok jsme tam měli módní návrhářky a zrovna jsem znala jeden film o tomhle tématu, o recyklaci oblečení, takže to téma jsme vybrali podle nich. Tento rok jsme zase měli předem domluveného Jakuba Čecha. Já už jsem se s ním znala. Připadal mi sympatický a zdálo mi rozumné, co říká, a občanský aktivismus mně připadalo jako lákavé a v poslední době docela dost diskutované téma, takže jsme hledali film, který by se hodil vyloženě k němu. A umělce vybírá Olča. Většinou míří na svoje spolužáky a na Masarykovu univerzitu, pravidelně navštěvuje výstavy a oslovuje ty umělce, kteří se jí líbí. Potom tady máme umělce z Velkého Meziříčí. Třeba Iva Doležalová je takový klasický případ.
Myslíš si, že se vám podaří něco změnit? Například, když to vztáhnu na loňskou debatu o rychlé módě, že se lidi začnou zamýšlet nad tím, kde nakupují, nebo že přestanou tolik plýtvat elektronikou?
Vím, jak to myslíš. Když jsem nastoupila na školu, začala jsem tyhle přednášky navštěvovat a zájem to ve mně vzbudilo, takže jsem se teď začala angažovat tím, že tyhle akce pořádáme. Ale asi nám nejde o to člověka změnit, i když to, že ho nějak změníme, je samozřejmě dobrý účinek. Stačí nám, když o tom ti lidi vůbec budou přemýšlet. Vybíráme si témata, která nejsou zas tak medializovaná, což je právě ta ekologická tematika. I když ta vlastně úplně minimalizovaná není. Momentálně se hodně mluví třeba o plastech a znečištění oceánů. Ale třeba o tom módním průmyslu není moc slyšet. Jak jsem řekla, stačí nám, když na ty filmy vůbec někdo přijde, má zájem debatovat a ví, že se něco děje. A třeba jim to zanechá nějakou myšlenku. Když pak budou v tom obchoďáku, třeba si to tričko za stovku nekoupí nebo nad tím aspoň budou přemýšlet. Je to takový ten první popud, zasazení semínka, které potom může vyrůst a pak už to jde dál. Takže nám to stačí, úplně nevěřím, že bychom tím někomu změnili názor. Mám i blízké, kteří za námi přišli a bavili jsme se o tom i mimo festival, což je super.

Text: Nikola Malcová, foto archiv KO

Obrslikova Kamila2_2

    Reklama
  • Redakce-provoz
  • NKT
  • Sanborn
  • Rodos-seřizovač
  • Kovokomplet
  • Půjčka 5000
  • Ridic_Coufal
  • Pujcky_uvery
  • UklidZidek
  • Caha– žaluzie
Nahoru