Končí legenda

Všechno jednou začíná, všechno jednou končí. To, o čem pan Jaroslav KREJČÍ přemýšlel celý uplynulý rok 2018 je definitivní – neboť měl přetrvávající potíže s operovaným kolenem. Jak sám říkal: „Už jsem delší dobu cítil, že to není ono!"
Ale pojďme popořádku. Ke sportu jej s bratrem Přemyslem přivedli rodiče. Nejprve k hokeji v Náměšti nad Oslavou.

A poté i ke kopané – jejich velké „druhé" lásce. Za žáky, nejprve v Jabloňově a posléze už za VELMEZ pod trenéry J. Vodou a P. Invaldem. V dorostu již kopal za Slávii Třebíč a v sedmnácti za FC Vysočinu Jihlava pod trenéry Josefem Vrzáčkem a Tomášem Jansou. A kolečko se uzavřelo. Od jara 2003 již opět ve VELMEZU za „A" tým mužů, kde také jeho hráčská kariéra 31. března 2019 před utkáním s Uherským Brodem skončila. A je to neuvěřitelná kariéra – troufnu si dnes napsat – do budoucna LEGENDY VELMEZU. Byl u postupu z I. A třídy do KP v sezoně 2003/04, následoval po roce opět postup do MSD do sk. D a po deseti sezonách v ní opět postup do třetí nejvyšší soutěži v Česku – tedy do MSFL. A v ní odehrál 3,5 roku.Takže se budu opakovat, když napíši, že se tímto nesmazatelně zapsal do historie kopané VELMEZU (a určitě nejen ve Velkém Meziříčí) a těžko se mu někdo v budoucích letech nejen vyrovná, ale i překoná.
Jak sám říká. Váží si všech trenérů, co jej vedli, protože si myslí, že mu každý něco dal. Ale váží si nejvíce ze svých začátků pana Josefa Vody. Nejoblíbenější jeho hřiště – můžete uhodnout – Tržiště v Mezu, a nejhůře se mu hrálo proti juniorkám ligových týmů. Jako jediný pamětník výše zmíněných postupů a hlavně vždy s kapitánskou páskou na levé ruce říká: „Byly to pro mne vydřené roky a nikdy jsem nečekal, že si zahraji 3. nejvyšší soutěž v Česku.Takže přeji VELMEZU, aby si udržel nastavenou laťku co nejdéle, a tím si i udržet přízeň diváků." A samozřejmě si nejvíce váží podpory rodiny – manželky Kateřiny a dětí Veroniky s Jakubem, nejen, když se dařilo, ale hlavně, když se nedařilo. Jeho táta Přemysl mu dal také v závěru kariéry opět dobrou radu: „Jakmile tě budou dohánět nebo dokonce předbíhat, tak je potřeba se zamyslet jak dál." A díky tomuto vyjádření táty a také zranění se rozhodl, jak také udělal.
Ještě než se dostanu k úplnému závěru – takže nej zážitek: „Jasná volba – pohárový zápas se Zbrojovkou Brno v srpnu 2015, které jsem vstřelil gól v 90. minutě.Ten byl výstavní, ale je škoda, že nebyl natočený."
A co řekli o Jardovi spoluhráči?Jan Šimáček (navíc hrající asistent trenéra Libora st.): „Srdcař a patron v tom, že byl vždy do partie a pohody!" a Petr Dolejš: „Srdcař a nikdy nic nevypustil!"
A co závěrem? Dal jsem poslední slovo panu Jardovi Krejčímu: „Poděkování. Rád bych touto cestou poděkoval všem,kteří se na mé fotbalové kariéře a nejen na ní podíleli a také vám všem věrným fanouškům Velmezu!"
A já jen dodám, že to není vše, co Jaroslav Krejčí ve spolupráci s dalšími pro VELMEZ udělal. Jardo vše nej... na další cestě v životě, kterou jsi v ne 31. 3. 2019 začal – kde – na lavičce „A" týmu jako vedoucí týmu. Ale hlavně vše nej... v rodinném životě a ať slouží zdraví.
FC VM a Otto Doležal Foto: Antonín Dvořák