Žáci jsou základem budoucnosti volejbalu

Nosnou věkovou kategorií pro náš oddíl jsou junioři. Pokud však budeme tvořit a budovat volejbalový oddíl, musíme obsáhnout všechny věkové kategorie. Vypadá to jasně, ale tak jasné to není. Musí se na to přijít zkušenostmi.

Když jsem v roce 1998 přišel do Velkého Meziříčí bylo zde družstvo mužů hrající krajský přebor II. třídy a družstvo žáků v krajském přeboru tehdy jihomoravského kraje. Nic jiného. Žáci v čele s nadějnými Martinem Kryštofem, Tomášem Doležalem nebo Petrem Vašíčkem nakonec vybojovali postup na Mistrovství ČR a na něm skončili na 5. místě (doposud 2. nejlepší výsledek v historii velkomeziříčského volejbalu). Z nich se rekrutoval tým juniorů, který po dvou letech vybojoval historický postup do volejbalové extraligy. Žáci pod vedením Zdeňka Zmrhala fungovali dále, již sice neměli tolik talentů, ale pracovali. Zdeněk Zmrhal uměl hráče do volejbalu zbláznit a nezkazil je technicky. To bohatě stačilo. Přišel Luděk Trojan. Ten uměl všechno, navíc přidal i výsledky. Ne že by byly až tak důležité, ale byly a vychoval silnou generaci hráčů. Poprvé a zatím jedinkrát v historii vyhrál Český pohár a na Mistrovství ČR vybojoval stříbrné medaile, které paradoxně v kontextu té doby bral jako neúspěch. V roce 2005 jsme byli nejlepší v ČR!! Luděk ze zdravotních důvodů zanechal činnosti. Po něm nastoupil Petr Vašíček. Začal výborně. Pokračoval s generací narozenou v roce 1992 a mladšími. Ovšem dělat s žáky je asi nejnáročnější kategorií. Dostáváte hráče, kteří téměř nic neumí a jen se něco naučí, už utečou do vyšší kategorie. Všichni trenéři žáků chtějí nejen vychovávat, ale také hrát dobrý volejbal. Vydržet, že pouze vychovávám a učím, a výsledky musí být v mé hlavně až na druhém místě (ale také ne dále), je hodně těžká disciplína. Trenér u sebe nesmí bazírovat na výsledku, ale hráče musí vést, aby jim samým o výsledek šlo. Pořádný výsledek jsme potom udělali jen jednou. S generací narozenou 1998 jsme obsadili 6. místo v ČR. Pak už nic nebo téměř nic. Jako kdyby žákovské družstvo ani neexistovalo. Výsledek sám o sobě o kvalitě práce neříká nic. Jeden, dva nadprůměrní hráči umí vybojovat přední umístění. Tak, jak je např. v juniorech důležité, kolik odchovanců se dostane do dospělé kategorie a do vrcholového volejbalu, tak i dobrá práce s žáky znamená trvalý přísun do vyšších mládežnických kategorií. My potřebujeme vytvořit základy žákovského volejbalu z hráčů bydlících ve Velkém Meziříčí či v nejbližším okolí. Samozřejmě se nebráníme ani dojíždějícím nadějím ze vzdálenějších měst. Nesmí však být ve většině. Bohužel se žákovskému volejbalu na Vysočině nedává taková péče, jakou by potřeboval. Nejsou hlavně trenéři. Nyní se s nad zablýskalo na lepší časy. Petra Vašíčka vystřídal Michal Janák. Jemu začali pomáhat Štěpán a Ondřej Žabovi. Začali od základů. Kromě straších žáků se zaměřili i na mladší žákovskou kategorii. S ní se po roce trénování probojovali až na republikové finále (neoficiální Mistrovství ČR) a zde skončili na 13. místě. Se staršími žáky se dostali mezi nejlepších 24 týmů. Na Mistrovství ČR se zatím ještě neprobojovali. Většina z nich však bude reprezentovat krajský výběr na Letní olympiádě dětí a mládeže koncem června v Liberci. Jsme již poněkolikáté na začátku naší cesty. První rok dopadl pro Michala Janáka víc než dobře. Není na to sám, vychová, učí, rozšiřuje počty hráčů. Objevují se naděje jako jsou např. Filip Trojan, Matěj Janák, Robin Strnad, Pavel Prudek, Šimon a Robin Veselý, Jakub Sklenář, Mikuláš Zedníček, Tonda Homola nebo Petr Novotný. To jsou všichni mladší žáci a většina je z Velkého Meziříčí! Příští rok budou již ve starší kategorii, kde zůstal pouze Dan Mezlík (z Třebíče). Do kadetů přecházejí Radek Hlávka, Josef Chalupa, Jakub Janák, Jakub Janíček a Ondra Zelený. To je pro budoucnost příslib. Ovšem kromě Jakuba Janáky budou muset všichni dojíždět. To je právě ten hlavní problém, který s sebou přináší těžkosti v plánování ještě většího objemu trénování. Zvláště kondiční příprava jde mimo tréninky vlastní hry těžko plánovat. Proto je třeba začít z gruntu od nejmladších. Základ musí být z meziříčských. Doufám, že to vydržíme. Potřebujeme zapojit co nejvíce trenérů, potřebujeme sehnat co nejvíce adeptů této hry.                   

Petr Juda