Výlovy rybníků začaly. Lovil se Netínský i Podhorský u Křižanova

Listopad je časem rybářských žní...

O tom, jak velké kouzlo představují pro veřejnost podzimní výlovy rybníků, nemůže být vůbec žádných pochyb.

I když bývá u zamlžených ranních vod a bahen – s prominutím – už většinou „zima jak v psírně", na hrázi se poblíže kádí i tak začínají tísnit skupinky lidí dychtivých po pohledu na ty krásně vymazlené, zmacatělé kapry, na zelenozlaté líny, torpédovité štiky, vytříbeně elegantní candáty s jejich „psíma zubiskama", na tygrovitě pruhované loupežníky okouny, připomínající svou pestrou barevností jim příbuzné obyvatele podmořských korálových útesů, dále také - a to zvláště - na fousiskaté bachráče sumce či na ony až dodneška stále ještě o něco méně známé amury, tolstolobiky a jesetery - tedy na ty méně vzhledné asijské ryby, které naši dávní předkové běžně vídávat nemohli. Přičemž nemůže být sporu, že u konzumentů rybího masa jsou co do chuti vedle pstruhů absolutními jedničkami především candát a lín.
No jo, „jenomže kdyby tak byl ten lín velký jak zepelín", říkává jeden můj známý; to by teda potom jářku bylo!
Kdysi jsme coby žáčci měli v čítance povídku o baštýři Jouzovi, jak sedí na otýpce sena u ohýnku a kouká jednak do plamínků, jednak se po chvilce snaží zaostřit pohled i do vlhkých temnot.
Přiznávám, že nám tato rybářská funkce byla tehdy zcela neznámou, a tak jsme si pod označením baštýř zprvu představovali jakéhosi bodrého chlápka, který tam u nějaké boudy v noci vaří ostatním na ráno dobrý guláš na uvítanou a pro zahřátí. No když je to ten baštýř, viďte... Nějakou etymologickou logiku to snad v sobě jakoby mělo; no ne?
Ze článku však záhy vyplynulo, že jde spíše o rybničního správce anebo rybářskou stráž; totiž o hlídače kontrolujícího rybník během jeho vypouštění před výlovem - čili při jeho takzvaném "strojení". Aby ten spuštěný rybník nezplundrovali odrzlí vodní pytláci zvaní "čapíci", brodící se s podběráky, kesery, s taškami, pytli a saky tajně a kradmo v mlžnatých tmách tím náramně mazlavým a lepkavým bahniskem.
V pátek 2. listopadu se na hrázi Velkého netínského rybníka, jenž je díky své rozloze 39 hektarů na Velkomeziříčsku suverénně největším, uskutečnila zase po dvou letech tradiční velkolepá podívaná - ano, nastal ten pravý čas zasloužených rybářských žní! Akci opět organizoval Velkostatek Maria Podstatzká-Lichtenstein, nu a vítáni byli pochopitelně i příchozí diváci, pro něž bývá výlov opravdu nesmírně interesantním představením. A věru že bylo na co zírat! Velká zátahová síť, totiž tak řečený nevod, nasměrovala do jádra loviště náramně pěkné kousky. Odtud je pak rybáři pomocí keserů, někdy i mechanických, vybírají do laminátových vaniček - a pak jsou lifrovány ku třídění a zvážení, prostě blíž ke kádím či transportním nádržím. Pověření pracovníci ovšem musejí dávat pozor, aby po cestě „zároveň s vaničkou nevylili i dítě", totiž v tomto případku nějakou rybu... Kdeže jsou ty časy, kdy se pro přenášení kaprů nahoru na hráz, kde tehdy už čekaly koňské povozy s dřevěnými lejtami, musely najímat i pověstné báby plachtářky; ty ze své plachetky či z travnice nějakého kapříka sem a tam nenápadně vybraly a všouply ho do jedné ze speciálních velkých kapes, které mívaly tajně přišity pod zástěrami i pod bohatě nabíranými sukněmi. Mohly totiž být celkem v klidu: vždyť kdo by staré bábě sahal pod sukni, i kdyby ona třebas i jakkoli podezřelou jevila se! ...A propos, co je to vlastně takový keser: jde o jakýsi kulatý podběrák, jenže mnohem mělčí, nežli jaký používají sportovní rybáři; to proto, aby se z něj ryby daly snadněji vyklápět. Dostal se i do lidového rčení – „běžel jako s keserem"–, což má být vyjádřením rychlého úprku... Je to ale celé nějaké divné; já to zkoušel – a řekl bych, že bez keseru se rozhodně běží mnohem líp.
Znáte rybářské sítě? Jde v první řadě o podkladovou neboli podložní síť, která se někdy předem natáhne na dno loviště... Ovšem dnes se, pravda, mnohem častěji používá zátahová síť neboli nevod. Proč se jí říká nevod, když ryby de facto vede, a sice k tzv."zjádření" do centra loviště, toť vlastně záhada. Následují plotové ohrazovací sítě; dále sem patří i malá zátahová síť zvaná vatka, házecí síť vrhačka, nástražný čeřen - nu a onen keser. U sportovních rybolovců pak podběrák plus k němu navíc i lecjaký sak čili vezírek. Mistři Petrova cechu toto svoje síťové „nádobí" dělí do dvou skupin, a sice na velkou sakovinu a drobnou sakovinu.
Hned v následující den po zátahu Netínského rybníka, totiž v sobotu 3.11., se uskutečnil také atraktivní výlov Podhorského rybníka, který je situován za křižanovským vlakovým nádražím, naproti silniční odbočce na Sviny. Akci pořádal pan Ondřej Nagy z Křižanova.

-vp-