V katovně ukázali, že oheň je dobrý sluha, ale špatný pán

V pořadí už čtvrtý Den otevřených dveří ve velkomeziříčské katovně se uskutečnil ve čtvrtek 17. ledna. Dospělí i dětští zájemci tak mohli v době mezi 13. a 18. hodinou navštívit další výroční akci v areálu bývalé katovny na Ostrůvku.

Tento zajímavý interaktivní podnik pořádal divadelní historicko-šermířský spolek TAS, a to znovu ve spolupráci s pracovníky zdejšího muzea, městské knihovny i dalšími činovníky či dobrovolníky. Ústřední téma tentokrát neslo heslo „Oheň – dobrý sluha, špatný pán!".
Početní návštěvníci se mohli při přednáškách a praktických ukázkách poučit o prehistorii a historii způsobů získávání, respektive rozněcování ohně – zejména o tom, jak tomu bylo v pravěku, ale i jak je tomu až dodneška u některých primitivních národů, hlavně ve střední Africe a jižní Asii. Příchozím byly ukázány jak nástroje, tak i konkrétní technika, vlastně tedy metodika pro vykřesávání jisker, zahřátí dřeva intenzivním třením až do stádia dýmání atd.; nu a potom rozdmýchání a samotné vzkříšení plamenů pomocí rozličných přírodních materiálů – např. rozcupovaného orobincového „doutníku" anebo vatoviny z květu bodláku. Případně za použití ocilky (océlky), pazourku a všelijakých měkkých tzv. „zápalných hubek".
Dozvěděli jsme se ovšem i něco o dávných velkých požárech ve Velkém Meziříčí, o zásazích blesků apod.
Bohužel, až se venku setmělo, jeden lehkomyslný a hluboce nezodpovědný lump před očima obecenstva drze podpálil svou velkou hořící fagulí krásný meziříčský kostel! – Když podivuhodná maketa našeho svatostánku průběžně dohořívala, byl lotr bleskurychle odchycen, jat a vzápětí odsouzen k podobnému osudu, jaký přičiněním jeho vůle a ruky potkal chrám sv. Mikuláše: ajta ajta, spravedlivě, plně poprávu byl upálen na velké hranici, předem připravené mezi šibenicí a vysoko vztyčeným kolem, do kterého bylo kdysi vpleteno tělo jiného grázlovského nešťastníka (z něj tam ale zbyla až dodneška už jenom kostra).
Proběhly však také jiné workshopy: tentýž lektor – totiž jistý pan Stanislav –, jenž ukazoval křesání a rozněcování ohně, byl později s to předvést dychtivým divákům také vlastnoručně vyráběné dřevěné hudební nástroje a taktéž dechové mininástroje; jeho následná výborná hra na tyto mini-pidi-piko-mikro(-nano) titěrnosti, zhotovené například z uschlých větví nalezených kdesi v lese, zpozdilé návštěvníky dokonale překvapila, zaskočila, ba možná že i skoro ohromila…
Zatímco zručný vousatý kovář předváděl v kůlnovém přístěnku svoji práci s kladivem, kovadlinou, ohněm a rozžhaveným železem, odhodlala se větší část herců k předvedení údajně „dost dlouho nacvičované kramářské písně". Veškerým hostům ale úplně spadly brady, když se vzápětí ozval chorál „Co jste, hasiči, co jste dělali...". No ale ještě předtím došlo i k onomu pověstnému kouzlu nechtěného: nu což, snad jedině čirou náhodou se mohlo stát, že když na dvoře katovny hořel onen dacanem podpálený „kostel" a pak i „hranice s tím samým paličem-žhářem", ozvalo se z nedaleké Sokolovské ulice houkání výjezdovky, pravděpodobně opravdu hasičské (?)…
Vstupné bylo výhradně dobrovolné – a vhazovalo se do štěrbinovitého otvoru v umělohmotné lidské lebce, vedle níž se nacházela i kniha pro děkovné návštěvnické zápisy. Obě věci byly umístěny naproti improvizovanému kvelbu, kde dvě či tři hezké kramářky-hokynářky v typizovaných historických šatech vařily čaj a kávu, ale také svařovaly výborné červené vínko, a to grátis. Zdarma bylo rovněž i jiné občerstvení a dobroty: špekáčky pro opečení nad ohněm, který venku plápolal v železném košovém roštu, dále chleba, škvarková i jiné pomazánky, sádlo, hořčice, domácí pečivo – snad koláčky či co, atd. ...
Shrňme to: tato akce byla opět vynikající – a neměla zkrátka jedinou, a to prosím ani tu sebemenší chybu! Velká pochvala všem zúčastněným aktérům! Doufáme, že opravdu znovu nashledanou napřesrok...
Text: vp, foto vp a Antonín Dvořák