O hradu jménem Dub a o památné bitvě u Tassenbergu

Na poměrně vysokém ostrohu zvedajícím se nad prudkým ohbím řeky Oslavy, asi tak půldruhého kilometru chůze po modře značené turistické stezce vedoucí z Tasova přibližně směrem na jihozápad, byste nalezli zbytky středověkého hradu Tassenberg (Tassenberk, Tasov, Tasův vrch), kterému se ale v dnešní době říká, no a to už skutečně velmi dlouho, spíše Dub.

Dostanete se i dolů pod něj, třeba autem, jenomže jinudy: a sice pokud u Panského neboli Jelínkova mlýna tam pod dlouhým kopcem odbočíte podle směru toku řeky; o něco dále minete zleva objekt bývalé papírny a pokračujete až k bráně před Holomkovým (neboli Radkovským, Findejsovým, Stejskalovým) mlýnem. Hrad Dub tamodtud pak nahoře na kopci snadno uvidíte, neboť po nedávné kůrovcové kalamitě ho už nekryje skupina vzrostlých stromů a je nyní naopak dosti obnažen – podobně jako jemu celkem blízký obří kamenný dvojblok, který připomíná puklé srdce (a tím pádem jakoby i budovu Památníku­ – Muzea SNP v Banské Bystrici). Ani Dub, ani onen rozdvojený megabalvan dříve nebývaly při pozorování okolí z poříční silničky nikterak dobře patrné.
Tassenberg – Dub pochází z období rané gotiky; stavba tohoto hradu byla zrealizována zřejmě už v první polovině 13. století. První dochovanou písemnou zmínku o něm máme ale až ze století čtrnáctého; totiž teprve z roku 1334. Stavba byla původně pětiboká a od trojúhelníkového předhradí ji odděloval hluboký příkop. V roce 1349 došlo k rozdělení rodového majetku a polovinu opevněného sídla i s částí vesnice Tasov dostal Jan z Meziříčí. Později zřejmě získal i druhou polovinu. Týž byl pravděpodobně zároveň i posledním vlastníkem původního hradního panství.
Pokračování příště. Text: Vladimír Pařil, foto: zdroj internet