Šachové vzpomínky…

Spartak Velké Meziříčí (2)

Inu, vzpomínky…
Členové meziříčského Spartaku také zhusta jezdívali na šachové turnaje. Kam? – Byly to zejména Brno (totiž Boby Centrum), Znojmo, Hodonice (kulturní dům) a Tasovice u Znojma (areál u fotbalového hřiště), Telč (Dům dětí a mládeže na známém náměstí Zachariáše z Hradce), Jihlava­‑centrum (Dům kultury, později ale klášterní refektář v areálu Hotelu Gustav Mahler, pak útulné sklepní prostory Radničního minipivovaru nebo jednou i jeden bar na Brněnské ulici), Jihlava­‑Bedřichov (známá a oblíbená restaurace Zezulkárna), Žďár n. Sáz. (hotely Hajčman a Jehla), Janštejn (sklárny), Dalešice (sál pivovarské restaurace), Kamenice (restaurace), Luka nad Jihlavou (sál hasičské zbrojnice), Havlíčkův Brod (radnice a jednou dokonce i přímo venku na ústředním náměstí), Přibyslav (hotel „Přibyslav“), Tišnov, Zásmuky (okres Kolín, v kult. domě), Krucemburk, Karlov (restaurace), Hustopeče (Centrum volného času – Městské kulturní středisko), Bučovice (Katolický dům) a Vyškov.

Někde jsme byli mnohokrát, jinde pouze jednou. Nejoblíbenější destinací našich hráčů jsou ale zcela jednoznačně Hodonice a Tasovice na Znojemsku. Tam jsme vždy jezdili opravdu rádi, a to hlavně za časů pana Josefa „Milana“ Čtveráčka. Samozřejmostí výpravy do Hodonic se vždy staly odskoky do hospody Saigon II při tamějším krásném kulturním domě, a to mezi jednotlivými herními koly – a cestou zpátky do VM následoval nákup meruněk, broskví, vína, okurek „kvašáků“ a jiných pochoutek na bližším okraji Znojma. Nezbytností bylo se pak také vždy stavit ve formanské hospodě Ranč 1/38 ve Vranovské Vsi­‑Hostěrádkách, kde v souladu s oním pomístním názvem skutečně měli hosty rádi a kde nás bodrý, opravdu zemitý pan majitel provedl i svým soukromým muzeem zemědělských a kuchyňských strojů, nástrojů, nářadí a starožitností. Anebo jsme si třeba udělali pauzu u zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou, poněvadž tam na nádvoří zrovna probíhala výstava starých automobilových veteránů. Nezapomenutelným byl ovšem I. ročník akce Dalešice Rapid Open, kdy nás ale v autě Josefa Kratochvíla st. odjelo do tamějšího pivovaru jen pár. Pořadatelé to tehdy s pohoštěním značně přehnali, a tudíž se každý – a to de facto jen za cenu startovného! – tak nacpal pečenými kuřaty, uzeným masem, gulášem, krajíci chleba se škvarkovou i jinými pomazánkami atd., že leckomu bylo v autě cestou zpátky do Medříče dočista šoufl. – Uf! Brrr!
Velké šachové turnaje ovšem organizoval i sám ŠO TJ Spartak Velké Meziříčí. Někdy se provozovaly v zasedačce Kabla, ale ještě dříve na sále JKP – respektive později Jupiter clubu. Tam se devítikolových soutěžních klání účastnilo leckdy až 130 lidí, což je dnes už neuvěřitelné, ba vlastně prakticky nemožné. V Kablu se poté turnajový šach provozoval již s viditelně menší účastí. Tyto akce nesly postupně názvy Memoriál prof. Stanislava Tvarůžka, Memoriál Dr. Jiřiny Čížkové a Velkomeziříčská věž (resp. „O velkomeziříčskou věž“). Mimochodem, ta věž byla skutečná, ba dokonce keramická a obří. Co do její podoby však nešlo ani tak o věž typicky velkomeziříčskou, jako spíše ryze a čistě šachovou. V každém případě se skutečnilo hned několik ročníků, a to i s bohatým cenovým fondem a s účastí hostů z kraje Vysočina i z kraje Jihomoravského. Partiím devíti kol byl vymezen čas 2 × 15 minut, šlo tudíž o tzv. rapid šach.
Na podobných setkáních se vám často stanou rozličné příhody, často i docela komické. Například na venkovní terase u fotbalového hřiště v Tasovicích jsme si jednou s panem Čtveráčkem společně četli rozpis dalšího kola, když jsem na té počítačové „vyjetině“ vyvěšené na nosném sloupu našel, že mým příštím soupeřem v partii bude Stanislav Messerschmidt z oddílu Orel Ořechov u Brna. „Člověče, Milane, já se ti snad asi budu muset utkat s nějakým letadlem!?“ – „Jo, jak to, a s jakým?“ – „No asi s nějakou stíhačkou, podívej se, tady, s tím mesršmitem…“ Načež se mi vzápětí velmi dotčeně a uraženě ozval hned za zády jakýsi pán: „Ale to jsem totiž prosím já!“… Tehdy se mi ovšem naštěstí podařilo toho Messerschmidta v partii sestřelit. Jeho příjmení se však od toho leteckého konstruktéra (Willy Messerschmitt) v jednom písmenku tedy ale přece jen lišilo…
V Hustopečích jsem zas proti svému jménu našel jakési španělsky znějící jméno a příjmení: Guido – či snad Quido? – Ferreira; nu a u něj bylo uvedeno Buenos Aires, Argentina. Á, tak to bude můj vůbec nejvzdálenější soupeř! Když jsem proti němu zasedl, plácl jsem hned tu jedinou španělskou větu, kterou umím: „Buenos días, señor.“ A on překvapivě na to: „Tópry ten, pane.“ Žil prý totiž už po několik let v Brně…
Péčí a starostlivostí Josefa Bradáče se dvakrát podařilo domluvit slavnostní simultánní utkání Sergej Movsesjan vs. Spartak Velké Meziříčí. Uvedený hráč, původem z Arménie, hrával a hrává v českých týmech, ale rovněž i za Slovensko. Naše město porazil v káblovácké zasedačce opravdu drtivým rozdílem, jehož výši si již bohužel dost přesně nevybavuji, ale tuším, že šlo vždy o skóre cca 24:1. A to ještě nevíme, zda mu při tom obcházení stolů nepřipadalo netaktní vyhrát úplně všechny partie, a proto radši „pustil aspoň chlup“, aby jeho vystoupení bylo společensky přijatelnější.

● Nahoře na archivní fotografii ŠO TJ Sladovny Hodonice je zachycen vítěz tradičního červnového Memoriálu Rostislava Obrdlíka v roce 2018. Tehdy se ze svého celkového prvenství těšil FM Josef Kratochvíl z Velkého Meziříčí (na snímku stojí vlevo).
Vladimír Pařil