Pohybová výchova dětí v rodině podle Kamevédy

Pokračování. Díl 2.

Děti obecně v posledních letech trpí nedostatkem pohybu. To je tvrzení, na kterém se shodují vědci, lékaři, pedagogové i trenéři.

Jde o důsledek mnoha příčin, od brutálního technologického pokroku v čele s digitálními technologiemi nebo zastavení státních investic do sportovní infrastruktury i do sportu jako takového, hlavně mládežnického. Také naše školství se obrátilo k pohybovému rozvoji dětí zády, kdysi avantgardní hrdá země Sokolů dnes dřepí na zadních příčkách EU v oblasti investic do mládežnického sportu. To je nepříjemný fakt, ale jeho pouhým konstatováním se naše děti dopředu nepohnou.
Jediný způsob, jak se může jejich výchova radikálně změnit k lepšímu, a to velice rychle, prakticky ze dne na den, je změna výchovy v rodině. Rodina je dnes nezávislá samostatná jednotka, ve srovnání s veřejnými vzdělávacími institucemi neuvěřitelně mobilní, operativní a pružná ve schopnosti hledat ideální vzdělávací pozici pro dítě. Otcové a matky jsou plně kompetentní disponovat svým časem a finančním rozpočtem.

Oni sami mohou rozhodnout o tom, na co se při výchově zaměří především, jaké si určí priority a co od svého modelu výchovy budou očekávat. Jejich dítě je pak v celém svém dalším životě podstatně ovlivněno především tím, jaké rozhodnutí přijmou.
Z hlediska pohybové výchovy je role rodiny určující. Moderní věda potvrdila, že pro rozvoj mnoha druhů inteligence je určující předškolní věk. Už v šesti nebo v sedmi letech mnoho z vrozeného potenciálu každého dítěte odeznívá, ztrácí se, mizí bez užitku. Rodiče proto nemohou alibisticky házet vinu na špatný stav sportovní výchovy a zdraví mládeže jen na školu, protože dominantní pro formování potomstva je jejich vlastní výchova, předkládané vzorce chování, preference a návyky, které děti přejímají už v prvních letech života. V útlém věku, který byl ještě donedávna považován pro cílený a systematický pohybový rozvoj jako nevhodný.
Principy rozvoje pohybové inteligence podle Kamevédy
1. Zahájení už několik týdnů po narození.
2. Pohyb představuje první životní potřebu, odměnu a radost, kterou předává rodič dítěti.
3. Různé podoby a formy pohybového talentu lze stimulovat a vytvářet.
4. Pohybový rozvoj dítěte je pravidelný a komplexní, specializace v útlém věku je vyloučena.
5. Důraz na zvládání pohybových dovedností v co nejnižším věku.
AD 1.
Pokud začneme s dítětem komunikovat a rozvíjet ho pohybově už v prvních měsících po narození, má to pro jeho celkový rozvoj obrovský význam. Tento rozvoj musí být přiměřený úrovni dítěte, řídíme se projevy jeho pocitů a spokojenosti. Cíleně tak vytváříme návyk na pohyb, aby jej vnímalo naprosto přirozeně a jednoznačně pozitivně. Nejprve se jedná o jemné protahování prstů a celých končetin, zvedání hlavičky v přiměřených intervalech, cvičení na velkém míči, můžeme zařadit kojenecké plavání. Prostě vše, co dítě baví, zvládá a akceptuje. Hlavně nenecháváme dítě ležet bez povšimnutí v postýlce, ale snažíme se mu být maximálně k dispozici, umožňujeme přirozenou aktivitu osobního kontaktu a pohybu. Pomůže nám v tom zjištění, že není důležitější činnost pro jeho budoucí život, než právě tato naše pozornost. Je velký rozdíl v tom, jestli dítě pase koníky jednou za den po večerním koupání, nebo mnohokrát ve více sériích během dne. Díky tomu dosáhneme strmější rozvojové křivky fyzického rozvoje a pohybových dovedností. Pokud to zvládneme, dítě bude pohybově nesmírně vyspělé, sport a pohyb si celoživotně oblíbí a bude v něm vynikat.
AD 2.
Pokud hodláme u dítěte vypěstovat lásku k pohybu, musíme nejprve sami hořet takovou láskou. Rodič je vzorem, který dítě v útlém věku vnímá všemi smysly, funguje jako vzor a jakési výchovné zrcadlo. Je třeba chovat se tak, aby dítě převzetím těchto našich modelů chování dospělo do žádoucího stavu. Pomůžeme si tím, že mu dáme maximální prioritu a v čase, kdy nespí a jsme s ním, se na něj budeme plně koncentrovat. Žádné dlouhé a zbytečné telefonické hovory, žádný Facebook nebo Instagram, ale „jen“… dítě! Pokud nám bude stát za to něco takového podstoupit, můžeme snadno docílit zanícení dítěte pro sport, nadšení z pohybu, zvládneme ho dokonale adaptovat na nejrůznější variace pohybu. Bude jej vnímat jako radost, cestu k rozvoji a k získávání respektu k tomu, co už dovede i co jistě zvládne v budoucnu. Postupem času se dítě stane na pohybu závislé. Nebude řešit, zda se mu teď zrovna chce něco dělat, ale jen otázku, co bude dělat.
Díky obřímu rozvoji pohybových dovedností je dítě odmala komplexně připravené, zdravé, vyrovnané a spokojené. Komplexně rozvíjené dítě nepláče, protože si tím nepotřebuje vynucovat pozornost nejbližších. A takový koncentrovaný a komplexní rozvoj je pro dítě bezpečný i po zdravotní stránce, protože jej můžeme jen velmi obtížně přetížit. Je odolné, otužilé a pohybově nesmírně vyspělé. A pokud je něco nad jeho síly, jsou na blízku rodiče, kteří problém správně vyřeší.
Text a foto: Pavel Zacha, autor Kamevédy a několika publikací o tomto stylu výchovy
Pokračování příště