Šachové vzpomínky…

Sach1Spartak Velké Meziříčí (3)

Musíme si bohužel poctivě a sebekriticky přiznat, že na šachových turnajích se skupina z Velkého Meziříčí v porovnání s ostatními vždy projevovala nejhlučněji, nejneukázněněji a nejvíce emotivně, pročež byla zejména pořadateli v Jihlavě občas i napomínána. Ostatně, tzv. „velkomeziříčský žvanivý šach“, to už je opravdu téměř pojem.

Zejména s jedním nejmenovaným bodrým borcem ze zdejšího Spartaku bylo pak obzvlášť těžké pořízení – no a doslova za trest bylo vyjít si s ním před startem turnaje anebo o polední pauze procházkově někam do útrob cizího města. Častým cílem totiž hned poránu bývalo turistické a informační centrum na radnici. Do TIC se chodívalo zejména proto, že jsou tam na požádání jakoby povinni vytrhnout vám ze souboru – či dát ze štosu – podrobnou místní orientační mapu. Avšak někdy byly tamější hostesky právem konsternovány. – „Ááá… dobrý den, slečno, jakpak se máte? Tak jak to tady vedete, co? Já jsem vás sem přišel zkontrolovat, víte? Poslyšte, a nechcete tady tohodle? No von je sice už dost starej, ale je eště celkem zachovalej a navíc fakt hodnej, tak bysem jaksi myslel, esli byste si ho vy radši teda nevzala dřív, než mu něco přidělí národní výbor. S ním byste se měla dobře a eště byste po něm brzo dědila. Von brzo natáhne bačkory. Nechcete? No to nevadí, šak já se vám teda nedivim; máte recht, dyť vy ste mladá a pěkná – no a von je to dědek a beztak holomek. Tak si vemte aspoň tadyhleten bonbón,“ vytahoval cosi mrňavého z kapsy, „nate, tumáte, berte… Von už to u nás ani pes nežere, ale vám ho klidně dám.“ – Mám takový nejasný pocit, že jsem nikdy předtím a ani nikdy potom neviděl nějakou dívčinu více zkoprnělou.
Ach jo… To v uličce u Masarykova náměstí v Jihlavě jsme spolu jednou potkali dvě rozpustile poskakující, veselé a odrzlé románo čhaja, mladé prozpěvující si cikánky. „Čóveče, tak to je v p…, protože jak si cigáni zpívají, tak je to teda móc špatný,“ zahalekal dotyčný bodrý dobrák – a já se pak hned s obavami rozhlížel, z kterého zákoutí na nás vyrazí nějaká pomstychtivá rómská tlupa s kudlami a břitvami, „jój, no dyk, móre, gádžo, dyškrymynácyja“. Nikdo další z tohoto etnika se však naštěstí neobjevil – jen ty dvě tmavé holky začaly brblat cosi o „gádžo dylino“, totiž blbém Neromovi. Jindy tentýž, a sice téměř na tomtéž místě, začal děsně sprostě a strašně nahlas nadávat na Klause, až se všichni kolemjdoucí udiveně či pohoršeně otáčeli.
To ovšem ještě není nic proti jednomu bývalému členu Sokola Jámy, který bydlel ve Žďáře. To vám bylo skutečně zlostné, vzteklé a arogantní hovado, s prominutím. Se všemi měl neustálé konflikty – a v přístěnku u záchoda, kam od partií neustále odbíhal, míval schovaný chlast „na posilněnou“. Pivní lahváče, ale také něco ostřejšího. Jeho hra pak podle toho také vypadala. Tož třeba jednou ho porazila vzdělaná a inteligentní paní doktorka z konkurenčního týmu – a onen primitiv jí pak k šoku všech přítomných sprostě vynadal do sviní a do k…v (ne, „do krav“ to opravdu nebylo). Není divu, že pak byl z oddílu nekompromisně vyhozen. Nedalo se jinak. To v Jihlavě také měli takového rapla; ten napadal své soupeře jak slovně, tak dokonce i fyzicky. Když jednou při turnajové partii v bedřichovské Zezulkárně vrazil svému místnímu kolegovi facku tak prudkou, že tomu až brýle odlétly – a to s „obhajobou“, že on prý moc funěl a tím ho rušil –, tak ho potom Jihlavští taky poprávu vyrazili. Stejně jako hodoničtí pořadatelé turnaje v Tasovicích navěky věkův vykopli jedno ožravší se čuně z Hrušovan nad Jevišovkou, které rovněž začalo vulgárně urážet svoji kultivovanou protihráčku.
Jak je vidět, tak mnozí šachisté nejsou žádní svatoušci ani potichánci. A někteří ani rozumní ne.
Bohužel, tyto vzpomínky jsou skutečně očité, pravdivé a autentické.

Vladimír Pařil

Sach2

    Reklama
  • Charita-sestra
  • VAS 3_24
  • Kuřice prodej
  • ČSŽ schůze
  • ČSŽ zájezd
  • Malirstvi
  • Renovace vany
  • Prodej masa, Vanoce
  • Nábor fotbal
Nahoru