Meziříčské volejbalové „ikony“ – část první: hvězdná čtyřka
Další vzpomínání a ohlížení se za dvacetiletím v juniorské extralize se bude věnovat hráčům. Za těch 20 let jich prošlo bezpočet, počet se blíží ke dvěma stovkám. Mnozí z nich zde prožili svá dorostenecká léta a potom se věnovali volejbalu jen jako hobby sportu, někteří se vrátili k nám a hrají nyní v 1. lize a ti nejlepší se na delší nebo kratší čas dostali až do naší nejvyšší profesionální soutěže, extraligy mužů, a dokonce i do zahraničí. Čtyři hráči dosáhli a post nejvyšší, reprezentaci mužů České republiky.
Mládežnické reprezentace jsme obsazovali téměř pravidelně. Ale popořádku. Prvním hráčem, který se do dospělé extraligy podíval je Martin Kryštof (rok nar. 1982, na fotce v modrém dresu) Odešel v roce 2000 v 17 letech do Příbrami, téměř ihned se dostal do reprezentace k Julio Velascovi, objel s ním téměř celý svět, v 19 letech hrál poprvé na mistrovství světa v Argentině. Po čtyřech letech se přemístil z Příbrami do Liberce. V roce 2007 po krátké odmlce se do reprezentace vrátil a zůstal v ní až do roku 2017. Stalo se z něj jedno z nejlepších liber v Evropě, možná i ve světě. Po 8 letech strávených v Berlíně, ověnčený několika německými tituly, přestoupil do Českých Budějovic, s kterými získal další dva tituly. Hvězdná kariéra! A to neřekl ještě poslední slovo. A až jednou ukončí svou hráčskou kariéru věříme, že se vrátí domů do Velkého Meziříčí trénovat jedno z našich mládežnických družstev. Dalším hráčem, který to dotáhl až do reprezentace je Michal Hrazdira (1985). I když nemá mistrovský titul, ale pouze „jen“ titul vícemistra, nesmazatelně se zapsal do volejbalové historie. Přišel k nám v době, kdy jsme postoupili do extraligy v roce 2000. Do té doby hrál volejbal jen rekreačně. A za rok byl v kadetské reprezentaci, byl zvolen kapitánem a dosáhl na 4. místo na mistrovství světa kadetů a 5. místo v Evropě juniorů. Byl tím pravým lídrem a rozdílovým hráčem, kterého každý trenér potřebuje. V situacích, kdy to jiným nejde a tým se trápí, on vždy převzal odpovědnost na sebe a mnohdy to byl on, jehož přičiněním se nepříznivě vyvíjející se stav otočil. Po kariéře v Meziříčí, přestoupil do Brna a po 4 letech tam strávených se dostal do zahraničí. Vystřídal italskou, polskou, francouzskou ligu, s Vídní si zahrál v základní sestavě Ligu mistrů. Do reprezentace nahlédl mezi roky 2010–2011 a to je jediné, co bych mu vyčítal, že v ní nevydržel, byť mohl. Jeho hvězda by zářila ještě více. Nyní je stále oporou a hrajícím asistentem trenéra v Brně. Mistrovským titulem se může pyšnit další reprezentant Marek Zmrhal (1993). Nyní hráč Českých Budějovic, titul má s Karlovarskem a extraligu okusil poprvé v Brně. K nám přišel na podzim roku 2010. Rázně ukončil hokejovou kariéru a najednou se ocitnul u nás. Volejbal moc neuměl, ale jeho profesionální přístup, že se trénuje za každých okolností, byl příkladný. Neváhal na trénink přijet z Jihlavy na motorce i v mrazivých listopadových dnech, neváhal hrát i se zraněním. To vše mu dala hokejová Dukla Jihlava.
Do Brna jsme ho po navršení juniorského věku doslova dotlačili. Vylétl prudce nahoru paradoxně až v reprezentaci u trenéra Falasca. Ten si ho vybral pro jeho skvělé somatické parametry a jeho přístup k trénování a hře. Výška 200 cm, výskok 350 cm. Zářil na síti a na podání, na přihrávce a v poli měl a bude mít vždy rezervy. Ovšem svou pílí vše dohání. Prošel juniorskou reprezentací, nyní se pomalu vrací do své „karlovarské“ formy a určitě se v nároďáku ještě objeví. Posledním z hvězdných reprezentantů je teprve s ní koketující Patrik Indra (1997). Další odchovanec hokejové Dukly. Jeho hvězda v této sezóně jasně zazářila v dresu liberecké Dukly, kde hraje třetím rokem. Do reprezentace se dostal a ihned v základní sestavě vynikal v olympijské kvalifikaci v Berlíně začátkem roku. Sice jsme jako tým neuspěli, ale Patrik dal o sobě vědět a určitě jeho kariéra bude ještě stoupat výš a výše. V Meziříčí udělal obrovský kus práce. Výborně se vyprofiloval na diagonálního hráče, který má dobrý příjem a tím pádem může zaskočit i na smeči. Jeho stopa u nás je zásadní a i přes jeho mládí se zapsal zlatým písmem do naší historické kroniky.
Tak to byli zatím čtyři hráči, kteří to zatím z Velmezu dotáhli nejvýše. Samozřejmě, že tím výčet hráčů, kteří to dotáhli do nejvyšší soutěže nekončí a bude následovat v dalších pokračování.
Petr Juda
