Meziříčské volejbalové jubileum – současnost, budoucnost, vize

Je tomu 22 let, co jsme začali systematicky pracovat s juniory. Když jsme po dvou letech postoupili do extraligy, říkali jsme si, že je potřeba v ní být alespoň 5 let. Po dobu, kdy se vymění jedna generace hráčů aby to nebyla zásluha jedné dobré party. Kolik takových týmů již v extralize bylo 1–2 roky a zase zmizelo v zapomnění. To se tedy povedlo ihned. Ovšem vysokou výkonnost neudržíte pouze s hráči z Velkého Meziříčí.

Neudrží to nikdo ani z větších měst a center včetně několikanásobného mistra z Prahy. Takže jsme začali hledat hráče po celém Kraji Vysočina. A našli. Začali chodit hráči z Jihlavy, Havlíčkova Brodu, Polné, Třebíče, Krucemburku, Třeště, Telče nebo Nového Rychnova. Posledních 6 let v rámci spolupráce i ze Znojma. Samozřejmě, že i domácí hráči byli součástí týmu. Jak šly roky, tak i extraliga trochu zevšedněla, což se projevilo na divácké návštěvě. Také trochu otupila i závist příznivců i aktérů jiných sportů. To vše postupně vyšumělo. Kromě hráčů jsme museli pracovat na lepších a lepších podmínkách. 20 let držet extraligu je hodně těžké a samozřejmě jsme se dostali i do několika krizí. Prevencí je kvalita žákovské kategorie. Základ týmu kadetů a juniorů musí být z Velkého Meziříčí. Bez dobrých žáků to nepůjde. Nyní jsme se na ně doslova vrhli. Zdvoj až ztrojnásobili jsme počet žáků, máme od ročníků 2006 a níže dva celé týmy (starší a mladší žáci), začínáme i s přípravkou. U této kategorie působí nyní 3 trenéři: Michal Janák, Štěpán a Ondra Žaba, sháníme další. Ondra má navíc na starosti i kadety a juniory. Tyto týmy jsou konsolidované, hrají extraligu a již pozvolna začnou trénovat na příští sezónu. Zbývá družstvo mužů. Před lety jsem stále vyznával myšlenku, že stačí dělat jenom mládež. Nejlepší jdou potom do profesionálního sportu, ostatní po skončení juniorské kariéry se vrací do mateřských klubů. Tak tomu zpočátku bylo. Ti, co odešli výš se tam chytli a hráli. Ti, co šli zpět do klubů, z kterých přišli, hráli sice také, ale celkově se jim nedařilo. Byla škoda takový hráčský potenciál nechat plavat. Proto jsme se rozhodli přihlásit tehdejší družstvo juniorů, posílené o několik starších hráčů, do krajského přeboru. A ejhle. Hned jsme ho vyhráli a v kvalifikaci jsme postoupili do 2. ligy. Že jsem mluvil o kvalitní hráčské základně dospělých se ukázalo hned v první sezóně, kdy jsme obsadili 3. místo a v následující jsme 2. ligu vyhráli a z kvalifikace postoupili do ligy první. V ní začínáme nyní čtvrtou sezónu.
Nyní, máme kompletní volejbalový oddíl od mladšího žactva až po muže. Všechny kategorie se vzájemně ovlivňují a všichni hráči vidí, kam to lze s volejbalem i v jednom klubu dotáhnout. Žáci mají příklady v juniorech, ti zase v mužích. Týmy jsou poměrně dobře zabezpečeny. Finance zatím máme, i když rozpočet klubu přesahuje již jeden milion korun. Žijeme hlavně z dotačních peněz, méně již z peněz sponzorských (ty popravdě nejsou téměř žádné). Nejvíce pomáhá město Velké Meziříčí a Český volejbalový svaz. Potřebujeme peníze pro dospělé, neboť dotace jsou určené pouze na přípravu mládežnických družstev. Mimo rozpočet mále jednoho profesionálního trenéra placeného přímo volejbalovým svazem. Podmínky se stále zlepšují. Trénujeme ve dvou tělocvičnách patřící pod 1. ZŠ v Sokolovské ulici a spolupráce s vedením školy je výborná. Máme v čem hrát, máme s čím hrát a máme toho dostatek. Jednou za rok jezdíme na soustředění do družebního chorvatského města Tisna, další soustředění děláme u nás v ČR. Trénujeme každý den od pondělí do pátku (junioři, kadeti), resp. 2 – 4× týdně (žáci, muži). Vše v první řadě je však podloženo tvrdou prací. Jak tréninkovou prací, tak i na poli diplomaticko­‑politickém. Naše vize do budoucna nejsou nijak světoborné, ale důležité jsou. U žáků je třeba naučit dobře techniku jednotlivých činností, v posledním roku i herní systémy (tedy postupy jak hrát). A hlavně probudit v nich vášeň pro volejbal. Kadety a juniory trvale držet v nejvyšších soutěžích a kdyby přišla medaile, brát to jako třešničku na našem dortu. Muže trvale usadit ve středu tabulky 1. ligy a vytrvale hrát 1. ligy pouze nebo téměř pouze s našimi odchovanci. To vše jsme schopni ovlivnit. Dalším naším snem je opravený Areál zdraví s kompletním zázemím pro letní přípravu a někdy snad i sportovní hala. Myslím, že bychom si to zasloužili.

Petr Juda