Kamevéda - sportovní úspěchy

KamevedaDíl 10.

Sportovní úspěch zajistí pohyb v dětství a velké úsilí.
Pro dosažení vysokého sportovního potenciálu jsou nutné dvě věci:
1. Komplexní pohybový rozvoj v prvních šesti letech života.
2. Ochota dlouhodobě vykonávat sport s vysokou mírou úsilí.


AD 1.
Rodiče i trenéři se celá desetiletí nemohou shodnout v názoru, zda sportovní talent je vrozený či jej lze nějak vytvořit. Většina lidí se kloní k názoru, že talent je přírodní úkaz, který se jaksi samovolně občas objeví, aniž bychom to dokázali výrazně ovlivnit. Tento názor podporuje především neznalost a pohodlnost. Pokud bychom například jako rodiče nebo trenéři připustili fakt, že talent dítěte lze systematicky modelovat a spoluvytvářet, museli bychom vzápětí čelit nepříjemným otázkám. Jak to, že jsme v našem případě nebyli úspěšní? Chyběla nám víra, nadšení, pracovitost nebo pozitivní nakažlivá energie? Proč jsme doma nedokázali vytvořit prostředí, které by dítě ke sportovnímu úspěchu přivedlo?
Dnes už se nejlepší sportovci i vědci shodli v názoru, že geny sehrávají roli, ale určující je prostředí a míra vykonaného úsilí. Stručně a výstižně to vyjádřil Ivan Lendl:
„Přirozený talent nejprve dokáže porážet práci, ale práce v dlouhodobém horizontu porazí každý talent.“
Podle mého názoru je v tomto výroku obsaženo vše podstatné pro každého, kdo opravdu chce podstatu sportovní výchovy pochopit a realizovat. Každý jsme jiný a máme jiné předpoklady pro různé činnosti. Ale vytrvalým úsilím, zahájeným už v raném věku, lze spolehlivě dojít až na vrchol.
Jedním z mála českých praktiků, kteří jsou vzdělaní a pochopili zákonitosti, které ve světě už frčí roky, je Antonín Barák. Jeho syn hraje fotbal Itálii, on sám působil na FAČR jako trenér reprezentace do 15 let a jako vedoucí úseku talentované mládeže. Několikrát jsem s ním hovořil o tréninku mládeže i o islandském modelu sportovní výchovy. Vycházeli jsme ze stejných zkušeností i informací, z podobné názorové základny, což je v českém prostředí vzácný úkaz. Například v oblasti našeho hokeje se takoví jedinci objevují vzácně. Jedním z nich je například Filip Pešán, který si už před osmi roky pořídil moji první dětskou tělocvičnu Kamevéda a vedl v tomto duchu své děti v pohybovém rozvoji od prvních měsíců života. Ale zpět k Antonínu Barákovi. V nedávném rozhovoru pro Sport uvádí následující:
„Musíme nejdřív dítěti v jeho prvních letech vytvořit silnou emoční vazbu k tomu, aby vážně milovalo tu činnost. Ať už je to tenis, hokej, fotbal…To je buřt. Prostě tu činnost. A na to máte první čtyři roky v rámci zlatého věku učení, ať už dítě začne systematicky sportovat v pěti nebo sedmi letech. V tomto období jde o to, abyste kolem něj vytvořili takové prostředí, kam se bude těšit každý den. A když ten trénink a to prostředí nemá, je nešťastné. Aby si řeklo: Už aby bylo zítra půl páté a viděl jsem kámoše a trenéra. Tohle je vítězství mládežnických trenérů.“
Podstatná je ta část, která se zmiňuje o prvních čtyřech letech života. Vztah k pohybu, adaptace mysli a těla na pohyb, láska k pohybu jako přirozené a nesmírně důležité součásti života dítěte, to je úkol rodičů a dalších příbuzných, protože ti mají na dítě do čtyř let největší vliv. Je to výzva především pro matky a otce, protože nejsme bohužel na Islandu, kde si voliči už na přelomu tisíciletí odsouhlasili státem řízený a prováděný rozvoj pohybu dětí každý den už od dvou let věku. Výsledkem první generace těchto dětí byla účast státu s počtem obyvatel srovnatelným s Brnem na posledním fotbalovém MS. Tedy na akci, kam se naposledy neprobojovaly ani tradiční sportovní státy, jako je, nebo byla, jak chcete, Česká republika. Islandský model sportovní výchovy ukazuje celému světu, že pohybový rozvoj soustředěný už na první roky života úžasně funguje a má naprosto nepopíratelné výsledky. V celkovém vztahu obyvatel ke sportu i co se týká výsledků ve sportu vrcholovém.
U nás dnes nemáme konkurenceschopný systém sportovní výchovy dětí a úspěch lze dosáhnout pouze vlastním přičiněním některých dětí a rodičů tak říkajíc „proti proudu“. Nebo podle Kamevédy, která má ale prozatím pouze stovky, možná několik tisíc následovníků spolu se Slovenskem, a to je málo. Pokud by tento model výchovy získal díky prozíravým politikům širší podporu, mohlo by to způsobit zlom ve vývoji a návrat Česka mezi sportovní smetánku. Ale kdo zná poměry a situaci v našem sportu, jistě chápe, že k takovému rozhodnutí v nejbližší době zřejmě nedojde. Proto je to jen na rodičích samotných, na jejich odpovědnosti a odhodlání poskytnout svým potomkům tu skutečně nejlepší možnou výchovu.
AD 2.
Druhým předpokladem pro dosažení excelentní sportovní úrovně člověka je aplikace modelu výchovy, který naučí děti s láskou a nadšením provozovat pohyb každý den. Se zaujetím a s vysokou mírou úsilí. Rodiče mají tuto kompetenci pouze ve svých rukách, drží v nich i režisérskou taktovku určující hlavní zaměření své rodiny.
Pavel Zacha

    Reklama
  • Charita-sestra
  • VAS 3_24
  • Kuřice prodej
  • ČSŽ schůze
  • ČSŽ zájezd
  • Malirstvi
  • Renovace vany
  • Prodej masa, Vanoce
  • Nábor fotbal
Nahoru