Nové hřiště v Kunšovci využívají jak děti, tak dospělí. Ocenila je i úspěšná sportovkyně
Dokončování nového hřiště v Kunšovci se blíží do finále. Jednou z posledních akcí bylo dobudování osvětlení, dětského hřiště a altánu.
Na březnovém zasedání velkomeziříčští zastupitelé schválili finanční prostředky i na tyto zmíněné práce, takže celý projekt je téměř završen.
Ke hřišti byla přivedena přípojka elektřiny, což bez problémů umožňuje připojit osvětlení hřiště, které se nejen v zimě, ale i nyní na konci léta hodí, protože už je brzy tma.
Osvětlení je nyní poslední věcí, kterou je potřeba na hřišti dobudovat. Také je tím pádem možné napojit kameru, která by celý areál monitorovala.
„Děkuji zastupitelům alespoň touto cestou za schválení dobudování celého projektu hřiště v Kunšovci. Po celkovém dokončení to bude moc pěkný a hojně využívaný areál,“ pochvaluje si iniciátor zachování sportoviště v Kunšovci ing. Jiří Svoboda. O tom, že je nově postavené hřiště hojně navštěvované není pochyb, dosvědčují to mimo jiné ohlasy i fotografie, na nichž lze spatřit skupiny dětí z mateřských i základních škol, rodiče s malými dětmi, převážně maminky na mateřských dovolených, ale rozhodně i dospělé sportovce na nejrůznějších fotbalových či nohejbalových zápasech.
„Hřiště dlouhá léta výborně sloužilo. Odehrálo se na něm mnoho fotbalových, hokejových a jiných zápasů, proběhlo zde nespočet různých turnajů. Je to krásný kout města, který je všem výborně dostupný, protože je vpodstatě nedaleko centra, blízko hustě osídlených částí města. Bylo to místo, kde jsme se setkávali, sportovali, povídali si a bavili se. Umožněme i dnešním dětem, aby mohly zažít totéž,“ apeloval Jiří Svoboda před třemi lety na webu, který speciálně k tomuto účelu založil, „rozhodl jsem se proto tradici turnajů obnovit a 29. 6. 2019 jsem uspořádal přátelské setkání spojené s amatérským nohejbalovým turnajem. Nejenže jsem tím navázal na tradici, ale hlavně jsem chtěl kamarádům ukázat, jaké krásné nové hřiště se v Kunšovci podařilo vybudovat.“
Dokončeno bylo také hřiště pro nejmenší děti, na němž je pět prvků, malými ratolestmi často hojně využívané.
„Se správcem jsme se domlouvali, že by bylo vhodné dát blízko dětského hřiště dvě lavičky, aby si měli rodiče či jiný doprovod kam sednout. Ať už to budou ty staré, které u hřiště byly, anebo nějaké úplně nové, pěkné,“ vypočítává J. Svoboda s nadšením, co se všechno budou mít lidé k dispozici.
Nejen děti a učitelky ze školek určitě také ocení nový altán, který v blízkosti hřiště vyrostl a je téměř dokončen. Je možné se v něm schovat, když přijde dešťová přeháňka nebo si zde budou moct děti třeba sníst svačinu. U altánu ještě chybí dveře od technické místnosti, lavice, stoly a dalších pár drobností.
V těsné blízkosti hřiště byly připevněny také provozní řády. Jeden ze strany od ulice Nad Kunšovcem a druhý od Karlova. Také jsou na mantinelech ze dvou stran piktogramy, které jasně ukazují, co se na hřišti nesmí.
A co se na hřišti smí? Lze samozřejmě kromě např. fotbalu, streetballu, florbalu, hokeje a dalších sportů hrát také tenis, nohejbal a volejbal. Aby zájemci mohli hrát, tak si někteří koupili svoji síť. Pro ty ostatní je zde možnost si síť půjčit na informačním centru města. „Podle informací, které jsem zjišťoval přímo na informačním centru, je to možné max. na 14 dní a platí se vratná kauce 2.000 Kč. Stejným způsobem (samozřejmě s menší vratnou kaucí) je možné půjčit i discgolfové talíře, s nimiž se hází na koše, které jsou umístěné po celém údolí Kunšovec,“ upřesňuje Svoboda a dodává, „závěrem bych chtěl říct, že mám velkou radost z toho, když z okna vidím, jak každý den na hřištích někdo je. Dopoledne, odpoledne i večer. Malé děti s rodiči, školáci i dospělí sportují nebo si jen tak sednou na lavičku a povídají si anebo čtou knihu.“
Trávili jsme na hřišti veškerý volný čas, víc jsme nepotřebovali, říká Anna Vodná
Nový sportovní areál využívá denně se svým dvacetiměsíčním synkem mimo jiné i úspěšná sportovkyně, házenkářka Mgr. Anna Vodná (Gebre Selassiová).
„Moc si vážím a děkuji všem lidem, zejména panu Svobodovi, za to, že věnovali svůj čas a energii v boji o záchranu a inovaci tohoto hřiště. Byla jsem opravdu nadšená. I s ostatními maminkami jsme se shodly na tom, že toto hřiště bylo zapotřebí opravit, aby se mohlo znovu začít plně využívat,“ nešetřila slovy chvály česká reprezentantka. Vyzdvihla také to, že se areál nachází na velmi vhodném místě. „Samozřejmě je pro mě důležitá v první řadě bezpečnost dítěte. Což myslím, že bezpečnější hřiště, co se týká okolního provozu, ve Velké Meziříčí není,“ míní Anna Vodná, „další výhodou je i okolní prostředí, hřiště je v přírodě na čerstvém vzduchu. A v neposlední řadě jsem ráda, že má můj syn možnost být volně s dětmi, aniž bych ho musela tahat do nějakých organizovaných skupin pro děti či drahých dětských center.“
Ona sama, jak řekla, v dětství využívala hřiště na Kunšovci a také za gymnáziem. Až později začala chodit i do různých organizovaných kroužků. Hrdě se hlásí k tomu, že v jejím životě hrál sport velkou roli, a totéž platí podle ní i u malého dítěte v předškolním věku.
„Z mého pohledu jsou právě tato hřiště nesmírně důležitá pro všestranný pohybový rozvoj dětí. Někdy se zapomíná, že obyčejný přirozený pohyb na hřištích děti nejvíce postrádají. Slyšela jsem i názor, že někdo přihlásil své čtyřleté dítě do kroužku, aby se aspoň trochu hýbalo. Vím, že ne všechny děti rády běhají za míčem, ale určitě jsem neslyšela o tom, že by dítě předškolního věku nemělo radost z pohybu. Děti jsou přihlašovány už ve 4 letech někdy do organizovaných kroužků. Zde mnohdy probíhá, ať už neúmyslně nebo úmyslně, raná specializace, i když se možná trenéři místy snaží o všestranný rozvoj. A rodiče si mylně myslí, že je nejlepší začít s konkrétním sportem co nejdříve. Samozřejmě jsou sporty jako gymnastika, kde se to vyžaduje. Ale většinou v kolektivních sportech nikoliv. Děti potřebují hřiště, kde budou moci šplhat, lézt, skákat, běhat, a to volně bez neustálé organizace ze strany dospělého. Mnohdy se stane, že dítě už samo ani nechodí ven si hrát, ale je voženo na kroužky, a tím je jeho pohyb u konce. Což je opravdu smutné,“ říká mladá maminka, sestra neméně úspěšného sportovce, profesionálního fotbalisty Theodora Gebre Selassieho, „já i můj bratr jsme strávili hodně času na hřištích. Hrávali jsme hry s vrstevníky či se staršími kamarády. A nic víc jsme ke štěstí nepotřebovali.“
Připravila: Iva Horká, foto: archiv Jiřího Svobody
Veškeré info najdete na webu: www.hristekunsovec.webnode.cz
