Umělecký kovář Jiří Ondráček z Radostína je mistrem světa

V silné konkurenci asi tří stovek mistrů černého řemesla z celé planety si na stupeň nejvyšší v kategorii týmů vystoupala čtveřice z Vysočiny, a získala tak titul mistra světa v kovářském umění.

Mezi oceněnými je také Jiří Ondráček z Radostína nad Oslavou, který spolu s ostatními třemi (Václav Noha a Luboš Jan – oba z Třebíče, a Josef Tulis z Dlouhé u Nového Města) získal zlatou medaili.

Stříbrnou a bronzovou si pak odvezli soutěžící z Německa a Rakouska. V kategorii jednotlivců dominovali Italové, obsadili první tři místa. Zvláštní ocenění pak patřilo Izraeli. Vysočinští tak byli jediným týmem reprezentujícím naši republiku.
Mistrovství světa v kovářském umění se konalo na přelomu letošního srpna a září v italském městě Stia, kde se nachází mimo jiné také kovářská škola. Zlato si vysloužili za dílo s názvem Fortitudo (Odvaha). Jejich stylizovaná loď ve vlnách, již doplňují iniciály jmen všech čtyř tvůrců, se porotě třiadvacátého evropského bienále Fabbrica di Stia 2019 líbila nejvíc.

Námět vyplynul z letitého přátelství

„Všichni čtyři se známe už dlouhá léta, nejdéle však s Lubošem, se kterým jsem se seznámil před více než deseti lety v kovářské dílně v Náměšti nad Oslavou. Brzy jsme zjistili, že si rozumíme nejen po pracovní stránce, ale i po té lidské, a stali se z nás velice dobří přátelé. Toto přátelství vyústilo v nadšení pro společnou tvorbu a účast na několika mezinárodních kovářských sympoziích a zisku prvních míst z Hefaistonu a Brtnických kovadlin,“ přiblížil začátky spolupráce vítězného týmu Jiří Ondráček, který v současnosti tvoří ve vlastní dílně v Zahradištích u Radostína nad Oslavou. Myšlenka plachetnice ve vlnách tak podle jeho slov vznikla asi před třemi lety. „Tehdy jsem ji měl v hlavě pod názvem Přátelství nebo Na vlnách přátelství jako poctu našemu přátelství a řemeslnému souznění. Jenže tenkrát vše zůstalo jen u nápadu a myšlence nebyla vdechnuta žádná forma. To se však změnilo letos, kdy Luboš zareagoval na zadání pro zhotovení plastiky Nespoutané živly prvotní skicou, podle které jsme pak společně vytvořili plastiku s pracovním názvem Na vlnách,“ vysvětluje postup, který je navedl blíž k cíli, „tu jsme společně také předvedli na mezinárodním setkání uměleckých kovářů v Brtnici a získali za ni v kategorii Demonstrované práce 1. místo. Na Brtnických kovadlinách jsme si také s Pepou a Vaškem potvrdili, že chceme společně vyrazit do Stie a reprezentovat vlast v našem řemesle,“ uzavírá Jiří Ondráček.
Pro Itálii si však po pár úvahách připravili novou a mnohem propracovanější plastiku, kterou na návrh Josefa pojmenovali Fortitudo, což v překladu znamená statečnost, odvaha, síla.
„Týden před odjezdem do Itálie jsme se všichni sešli v dílně u Pepy Tulise, kde jsme si zkusili plastiku nanečisto vykovat, abychom mohli připravit pracovní plán. Věděli jsme, že práci máme náročnou jak po časové, tak řemeslné stránce, a že každý musí vědět přesně, co má dělat, abychom se vešli do tříhodinového limitu,“ zdůraznil novopečený mistr světa. Navíc si vybrali, že budou pracovat bez použití moderní mechanizace, tedy jak velí klasické řemeslo.
„Dílo jsme dokončili jako poslední asi minutu před vypršením času,“ konstatovali nyní už s úsměvem na tváři, ale nezastírají, že to byly nervy. Plastika není na výrobu zrovna jednoduchá, skládá se z celkem pěti hlavních dílů. Spodní část je vytvořena ze dvou dílů do sebe kovářsky svařených vln, zasazených do kamene, na které elegantně navazuje v kovářsky svařeném spoji trup lodi, z jehož zadní části se tyčí stěžeň se dvěma plachtami. Zde je vše spojeno do za tepla probitých děr nýtováním.

Česká hymna je dojala k slzám

Nejenomže nad konkurencí zvítězili, ale měli i dost času na to, aby se seznámili s tím, jak pracují kováři z Japonska, Izraele, Uruguaye, USA, Portugalska a dalších zemí světa. „Akce je podobná například českému Hefaistonu nebo Brtnickým kovadlinám, ale je mnohem větší a žije jí celé město,“ popsal Jiří Ondráček a dodal, že samotné vyhlášení se dá těžko popsat, to se musí zkrátka zažít. „Když přečetli naše jména a my nastupovali za doprovodu velikých ovací a státní hymny k převzetí medailí mistrů světa, každý z nás se uvnitř chvěl a oči měl plné slz. A když nám již ověnčeným medailemi zahráli naši státní hymnu znovu, cítil jsem hrdost, jakou snad pociťují naši hokejoví reprezentanti, vracející se se zlatem,“ říká s dojetím člen vítězné skupiny.
Jak je vidět, odvaha přihlásit se do tak prestižní soutěže s Odvahou se vyplatila, přinesla nadšeným kovářům z Vysočiny cenný titul. A to v roce pětistého výročí úmrtí italského tvůrčího génia Leonarda da Vinciho, jež bylo mottem soutěže, není rozhodně málo…
Iva Horká

Kdo je Jiří Ondráček

Jeho cesta jako uměleckého kováře začala na střední škole v Moravském Krumlově, kde absolvoval obor Umělecký kovář a zámečník. Po ukončení studií pracoval v zimě roku 2007 v dílně uměleckého kováře a restaurátora Josefa Mücka v Praze.
Na jaře roku 2008 nastoupil do dílny uměleckého kováře Pavla Tasovského v Náměšti nad Oslavou. Podílel se na některých prestižních zakázkách (například kované šachy pro hrad Helfštýn, Plastika Tilia podle návrhu Alfréda Habermanna pro město Lipník nad Bečvou a Křížová Cestu pro poutní kostel Božího milosrdenství ve Slavkovicích).
Po dvou letech řemeslné tvorby u mistra Tasovského odjíždí nabrat nové zkušenosti do zahraničí. V roce 2010 prochází výběrovým řízením a začíná pracovat ve Wheely Down Forge pro uměleckého kováře Charlese Normandale v Hampshire, Anglii. V této přední anglické dílně se podílel na dílech pro města Southampton a Portsmouth, pro zákazníky z Londýna, New Forestu a ostrova Jersey poblíž Francouzské pevniny.
V roce 2011 nastupuje spolu s Charlesovým synem Williamem na stáž do dílny designera Donalda Andrewa Rowa, Camarthenshire, Wales. Mezi zajímavé práce patří bar do restaurace na pobřeží města Llanelli, plastika pro hotel Clayton v centru hlavního města Walesu- Cardiffu a menší práce na Walešských hradech.
V roce 2012 se vrací zpět domů a pracuje pro akademického sochaře Josefa Majrycha na pracích pro státní zámek Veltrusy, na NKP Stará Čistírna odpadních vod v Praze a dalších.
Na jaře 2013 je vyžádán zpět do Wheely Down Forge a o tři roky později otevírá v Zahradištích vlastní dílnu.
Je držitelem mnoha ocenění, v našem regionu byl k vidění například na výstavě ART DEPO Baliny 2019. Více najdete na jeho osobním webu www.jiriondracek.com či sociálních sítích pod odkazem atelierondracek.
Připravila: Iva Horká

« ‹ 1 2 › »