V areálu katovny se po roce opět konal Den otevřených dveří. Tentokrát v pořadí již pátý

V pátek 17. ledna odpoledne se mohli všichni zájemci zúčastnit jedné z dalších akcí, které pořádává místní šermířský a historický spolek TAS. Mezi 13. a 18. hodinou se v katovně nabízela jak vtipná a veselá divadelní produkce pro širokou veřejnost, tak i zajímavá vědomostní soutěž pro děti, při níž samozřejmě šlo i o lákavé výherní ceny.

Přestože venku panovalo sychravé a nepříjemné počasí, že by psa nevyhnal, i tak nakonec dorazilo opravdu hodně lidí, a to včetně mládeže a malých capartů. Přilákaly je určitě také všelijaké vepřové nebo i jiné pochoutky, které tu pořadatelé předem nachystali. A ty zde přitom byly podávány, a to úplně zdarma. Například z kotle nabíraná výborná krvavá polévka s kroupami, totiž dobře známá zabíjačková „prdelačka“, šmakovala každému tuze moc... no a navíc i zahřála prochlazený jícen a žaludek!
Ku náležitému zahřátí těla i duše si však téměř každý dospělý návštěvník rád dopřál také svařené červené vínečko připravené kuchtami, totiž hospodyněmi oděnými v dobovém oblečení. Rodiče s dětmi si rovněž mohli opéct nad venkovním ohněm špekáčky.
Hlavním námětem se stalo obydlí, grunt, život a povinnosti středověkého kata, jenž byl současně také rasem a který, jak jest všeobecně známo, musel žít coby společenský zavrženec mimo bezpečí městských hradeb. Tentokrát se jeho temná činnost týkala exekuce na chyceném a zatčeném výtečníkovi jménem Jan, známém to lumpovi, dacanovi a kradaři, který měl velmi příhodné příjmení evokující jednoho zlodějského ptáka.
Zkrátka, nomen omen: ten Jan Straka kradl věru jako straka! Ctihodný pan soudce proto nemilosrdně žádal provedení přísné tortury na těle tohoto notorického darebáka a čórkaře; tož to aby bylo náležitě uplatněno městské právo útrpné a aby se ze zločince vymámilo, kde a kam vlastně co ze svého lupu poschovával. Vinou katova pacholka, kteroužto funkci ostatně vykonával syn samotného mistra popravčího, se však mučení natahováním na skřipec typu "žebřík" jaksi zvrtlo, zvrhlo a nepovedlo. Inu, milý soudce se proto zdravě nakrkl – a nadávaje na Medříč, spěšně odjel pomyslným kočárem zase rychle pryč. Gauner Straka, i když byl namísto prostého napínání jakýmsi podivným nedopatřením spíše přidušen, přece jen vyvázl nakonec bez větší úhony či trvalé újmy na svém zdraví a těle... I vzal poté svůj ranec, a hlásaje kol dokola, že jde pěšky do Prahy, kde „se prý krade mnohem snadněji, a sice ve velkém, a kde se to navíc ani nepozná“, jal se po příkladu soudcově také vzíti roha, zahnouti kramle čili zmiznouti úplně fuč.
To, že se nacházejí nejen u katovny, ale vlastně také u rasovny, si diváci uvědomili docela snadno i díky faktu, že byla opravdu zima jak v psírně. Ale kdo zapomněl a nepřišel, může jedině litovat. Spolek Tas se totiž znovu náramně vyznamenal a předvedl v celé své kráse, kreativitě a vtipnosti. Páteční odpoledne na katovně se skutečně velmi vydařilo. Členům této zajímavé, přitom dobrovolnické zájmové skupiny rozhodně patří jak uznání a obdiv, tak i velké poděkování.
Návštěvníci a hosté byli i letos s tímto poučným, ale zároveň také zábavným společenským podnikem náramně spokojeni. A tak doufejme, že dá-li bůh, tak na katovně/na rasovně zase určitě nashledanou napřesrok!
Text: Vladimír Pařil, foto: Antonín Dvořák