Vyřeší příslušné instituce týrání zvířat na Velkomeziříčsku?

Zemědělci dostávají dotace na chov skotu, ale státní instituce příliš nekontrolují v jakém stavu zvířata chovají, domnívá se čtenářka, která poslala do redakce ML tento příspěvek. Ne zřídka podle svých slov vidí dobytčata bez vody na sluníčku a nebo větru, dešti bez přístřešku, který by je chránil před nepříznivým počasím. Přečtěte si, jaká je její zkušenost s institucemi, které týrání zvířat mají řešit.

„Nedávno jsem na Velkomeziříčsku byla svědkem velice smutného případu týrání hospodářského zvířete. Zdejší zemědělec zvířata již delší dobu zanedbával.
V srpnu roku 2019 byla dopisem upozorněna Krajská veterinární správa ve Žďáře nad Sázavou, že je hospodářství celkově zanedbané, a zvířata tím trpí. O rok později byla situace stejně zoufalá.
Jsem zootechnik a převážnou část svého života pracuji se zvířaty, bylo mi těch ubohých stvoření líto, a tak jsem osobně dne 28. 7. 2020 napsala oznámení a doporučeně poslala na Krajskou veterinární správu pro Kraj Vysočina ve Žďáře nad Sázavou. Dále jsem jim poslala e­‑mail, kde jsem vysvětlila, že by tato osoba neměla zvířata vůbec chovat. Pro jistotu jsem napsala oznámení o týrání zvířat e­‑mailem i na Policii ČR ve Velkém Meziříčí, odpověděli mi, že Krajská veterinární správa Kraje Vysočina již provádí svá opatření. Byla jsem spokojená, že utrpení zvířat je u konce, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo.
V neděli dne 24. 4. 2022 jsem viděla na této ¸farmě῾ otřesný případ týraného býčka. Byl izolován od ostatních v otevřené stáji v průvanu, měl hluboko zařezaný řetěz do krku (foto vpravo), kolem sebe měl hráz z výkalů, takže moč nemohla odtékat, ležel asi ve dvaceti centimetrech studené močůvky, která leptá kůži. Když nás býček uviděl, byl k smrti vyděšený, rychle vstal, jeho pohled byl plný hrůzy a začal se třást, asi si myslel, že bude bitý. V napáječce neměl vodu, prázdný žleb byl otřesně špinavý. Bylo evidentní, že je v těchto podmínkách mučen již delší dobu, byl v depresivním stavu, oddán svému krutému osudu. Vypadalo to, jako by ho majitel za něco trestal. Slyšela jsem bučení dalšího skotu, ale to bylo v uzavřeném prostoru vraty, tam jsem se neodvážila vstoupit.
Na druhé straně otevřené stáje bylo v ohradě na hromadě hnoje bez vody další dobytče, které nebylo uvázané, a tak se aspoň mohlo volně pohybovat.
Šla jsem se svým manželem k majiteli ubohých zvířat, zazvonila jsem, když mi otevřel byl hned rozčilený a poslal mě do prd…, řekla jsem, že zavolám policii „zavolej’’, odpověděl mi a zabouchnul dveře. Překvapila mě ta jeho jistota, že se mu nemůže nic stát.
A tak jsem druhý den v pondělí 25. 4. šla na policii, zavedla příslušníky policie na místo, kde bylo týrané zvíře. Býček byl ve stejném stavu jako v neděli, stále ve dvaceti centimetrech močůvky, oči plné hrůzy, z úst mu kapala pěna. Policisté vše nafotili, sepsali a předali případ příslušným institucím. Během měsíce by mi měla přijít zpráva, jak to s býčkem dopadlo. Ve svém životě nepoznal nic než bolest, utrpení a strach. Doufám, že bude majiteli odebrán a dají ho do opatrování slušnému člověku, který se o něj bude patřičně starat. Po tom, co prožil, by si to zasloužil.
Dokud se člověk nenaučí respektovat živé bytosti a chovat se s láskou ke zvířecímu světu, nikdy nepozná svou skutečnou úlohu na zemi.“
Autorka: Jitka Vidláková