Jaké to je, když je vám sto let…vypráví Josefa Blahová

100 let_Blahova_Josefa_portret_pozadi_zelenJaké to je, když je vám sto let, tak na to jsme se zajeli zeptat do Skleného nad Oslavou na Vysočinu za paní Josefou Blahovou, která se narodila v roce 1924.


A my jsme si s paní Bláhovou povídaly v příjemném a útulném domku ve Skleném nad Oslavou, což je vesnička za Jívovím, ve směru na Žďár. Protože ale o paní Blahové vím, že se ve Skleném nenarodila, první otázka směřuje právě k tomuto.


Paní Blahová, pojďte nám říct, jak jste vlastně těch 100 let prožila a můžeme začít tím, kde jste se narodila.
Narodila jsem se v Jívoví, v rolnickém stavení, je to ten rohový dům číslo 21, tam, kde se odbočuje na polní cestu do Dobré Vody. Vyrůstaly jsme tam všechny čtyři děti se svými rodiči. A žili jsme si tam šťastný život.


Jaký ten život vlastně byl? Protože musím dodat, že vypadáte velmi dobře, jste vitální dokonce jsem Vás viděla, jak cvičíte anebo jak jste tančila na obecní oslavě s panem starostou Viktorem Pilerem, ale také s panem Jožkou Helánem...Pojďme to vzít od začátku.
Měla jsem se opravdu moc a moc dobře. Víte, byla jsem taková vymazlená...Ale všechny děti jsme musely na tom hospodářství pracovat. Tehdy se musely plnit takové ty státní dodávky, tak abychom to měli všechno v pořádku, tak jsme se museli snažit.
A když se potom můj nejstarší bratr oženil, tak jsme měli ještě jeden dům v Radenicích. A tam jsem se v 16 letech s rodiči přestěhovala. Byla jsem velice šťastná i v těch Radenicích. Potom jsem se vdala do Skleného nad Oslavou, číslo 17, kde jsem žila s manželem, a žiju tady dodnes.


Kam jste chodila školy?
Do školy jsem chodila v Křižanově. Neberte to jako chloubu, ale byla jsem výborný žák.Taky jsem ale byla v Reichu a na nucených pracích jsem pracovala i jako pomocná síla v Brně.


A potom jste už nestudovala?
Chtěla jsem jít na zdravotní školu, ale protože jsme měli ten velký statek, tak jsme museli pracovat tam, a na školu jsem se nedostala. A to mě mrzí, protože jsem byla nadaná. Nevadilo mě to, ale bolelo. Celej život se mi to vrací...


A s manželem jste se seznámila kde?
My jsme se vlastně znali, protože on pocházel s vedlejší dědiny. Já jsem se narodila v Jívoví a on ve Skleném. Chodili jsme na zábavy a tam jsme se potkávali a tam jsme se seznámili. Když na něho tak teď vzpomínám, tak si dovolím říct, že jsem měla hodného manžela. Bohužel zemřel dřív než já. Mě bylo 70 a jemu 74 let.


Kolik jste měli dětí?
My jsme se „museli" brát. Nejdřív se nám narodil syn a po osmi letech potom dcera. No, ale syna už jsem taky pochovala, stejně jako manžela. A dceru mám, ta žije se svým mužem tady se mnou a moc hezky se o mě stará.


A kolik máte vnoučat a pravnoučat?
Od dcery mám dvě vnučky, to jsou dvojčata, a od syna mám čtyři vnoučata. Pravnoučata mám taky, ale už to ani honem nemůžu spočítat... (13 pravnoučat a 3 prapravnoučata – dodala dcera Mařenka). To ale nevadí, hlavní je, že jsem spokojená s celou svojí rodinou.


Když Vám děti vylétly z hnízda, čím jste se bavila?
Když jsem byla mladá, tak jsme hráli vesnické divadlo, a nechci se vychloubat, ale hrála jsem většinou hlavní role. No, a když byly děti už velké, tak jsem hodně četla a dělala ruční práce – háčkovala jsem a pletla.


Jak už jsem v úvodu zmínila, všimla jsem si, že máte asi dobrou fyzickou kondici, když jste ve svých sto letech tančila...
To ano, oni mě ani nemuseli držet. Taky musím říct, že pravidelně cvičím (ukazuje názorně shyby), ale taky jsem těžce pracovala...tak člověk je takový odolný (směje se).


A jak se udržujete v takové dobré psychické kondici?
Hodně se modlím, poslouchám rádio, i televizi, a taky čtu. A podívejte se, co si píšu! Deník. (A čte bez brýlí nahlas některé citáty, které si kdysi zapsala, Například: Přítel není ten, kdo Tě polituje, přítel je ten, kdo Ti pomůže.)


100 let_Blahova_Josefa_s_kocouremPojďte nám popsat, jak vypadá Váš den?
Ráno vstanu, ustelu si postel, uklidím si pokoj. Někdy si i vařím. Ale jinak mě vaří dcera Mařenka, a někdy si beru jídlo z jídelny z Křižanova. No a pak ráda chodím na dvorek nebo na zahradu, tam máme jezírko a lavičku, a tam si vždycky sednu a jsem spokojená a mám tam veliký pohodlí.
(Když si paní Blahová sedla na lavičku, abychom ji vyfotili, tak za ní přiběhla sousedovic kočka a sedla si jí na klín.)
Taky se občas dívám na televizi, ale ty politický pořady už mě nebaví. Dívávala jsem se i na přenosy mší svatých, ale to už taky moc nesleduju, když tam nemůžu chodit... Ale každý den se modlím růženec.

Ve kterém období svého života jste byla nejšťastnější?
Nejraději teď ve svém věku vzpomínám na tu dobu, kdy jsem byla malá. Když jsem chodila s maminkou na pole, a nosili jsme sekáčům svačinu, oni mě vždycky pohladili po vlasech...To bylo všechno jiné, lidi k sobě měli blíž, i když měli taky starosti. A dneska už si ten čas na sebe tolik neudělají.
Text a foto: Iva Horká

    Reklama
  • Rozmarinek23
  • Prodej masa, Vanoce
  • Nábor fotbal
Nahoru