Bítešský rodák Martin Roháč – nejhorší z nejhorších

Život nejšílenějšího krvavého monstra českých a moravských dějin začal i skončil ve Velké Bíteši. Šlo o loupežníka, nepředstavitelně krutého nelidu a sadistického sériového vraha. V porovnání s ním byl i třeba takový podkarpatský loupežník Nikola Šuhaj z počátku 20. století učiněný mílius a lidumil.

Upozornění:

Tento článek rozhodně není pro slabé povahy!

Určitě už mnozí z nás slyšeli o skutcích Jana Jiřího Grasela z Nových Syrovic u Moravských Budějovic (poč. 19. stol.) nebo Martina Leciána z Uherského Ostrohu (první polovina 20. stol.), z jejichž příjmení nám až dodneška zůstaly odsuzující nadávky typu „ty grázle, ty leciáne jeden“… Anebo o činech mordýřů žen, jakými se stali v Anglii Jack Rozparovač a ve Francii tak řečený Modrovous – no a víme i o dalších superarcilumpech.
Zvláštní však je, že jen málokdo má potuchu o někdejší existenci sadistického sériového vraha, nelítostného loupežníka, zcela úchylného běsa a drsoně Martina Roháče z Velké Bíteše, proti němuž byli i všichni výše jmenovaní vlastně jen pouhopouhými kriminálními příštipkáři. Šlo o naprosto bezcitného, nelítostného, nemilosrdného gaunera, o němž bychom právem řekli, že měl na svědomí smrt devětapadesáti(!) lidí – totiž kdyby on nějaké to svědomí vůbec měl! Své oběti povraždil prakticky v rozmezí tří roků druhé poloviny šestnáctého století, a sice v čele bandy sobě podobných vyvrhelů a hrdlořezů. Olupoval a osobně právě on bestiálně zabíjel zejména kupce, které coby zákeřný lapka v přestrojení, a to prý snad dokonce i v ženském, přepadával na jejich pouti za živobytím. Pokud tito obchodníci na Martina Roháče a jeho „mordpartu“ narazili, z jejich dlouhé pouti za živobytím se rázem stala rychlá cesta ke kruté smrti. V oněch ponurých časech prostě nebylo na cestách nikde a nikdy bezpečno.
Přesné datum Roháčova narození kupodivu není známo, místo však ano: a je jím skutečně Velká Bíteš! Jeho dětství a mládí jsou pro nás zahaleny tajemstvím. Martin Roháč se ale v dospělém věku stal vojákem v armádě císaře Maximiliána II. Habsburského (jde o otce a přímého předchůdce slavného císaře Rudolfa II. a také uherského krále Matyáše; častěji však bývá uváděn jako Maxmilián). Toto vojsko se tehdy v onom šestnáctém století angažovalo v rámci obrany Uher v bojích proti rozpínavé Osmanské říši. Možná byl Roháč ukrutníkem odjakživa, možná že ale zhrubl až právě na vojně a ve válečné vřavě; to se už nikdy nedozvíme. Po uzavření takzvaného Drinopolského míru (Drinopolí – či též Adrianopolí – se rozumí dnešní město Edirne v evropské části Turecka), k čemuž došlo mezi Maximiliánem II. a sultánem Selimem II. v roce 1568, se vojáci z rozpuštěných, špatně zásobovaných císařských oddílů tak jaksi roztroušeně ubírali přes Balkán zpátky domů.
Text: Vladimír Pařil. fota: zdroj internet.
Pokračování příště