Velkomeziříčští házenkáři slaví 100 let! aneb Válečná a poválečná léta

Z historie velkomeziříčské házené jsme vám již představili prvních dvacet let. Tentokrát se podíváme, jak se trénovalo za války a co přinesla poválečná léta. A věřte, že pro velkomeziříčské házenkáře to bylo velice důležité období, neboť získali vlastní hřiště!
Družstvo žen i ve čtyřicátých letech přinášelo příznivcům tohoto sportu samou radost. Hned v roce 1940 získaly ženy vítězství v župním poháru se skóre 43:0, a staly se tak prvními držitelkami umělecké ceny akademického malíře Lásky. Následoval titul v západomoravské župě (1942), vítězství na turnaji O Pohár Českomoravské Vysočiny pořádaném ve Velkém Meziříčí a také vítězství na podzimních hrách Horácka. V nové Moravské lize z deseti týmů obsadily třetí místo.

Dorostenky hrály I. třídu a podařilo se jim stejně jako ženám vyhrát turnaj O Pohár Českomoravské Vysočiny. Muži postoupili do I.A třídy, dorostenci ze II. třídy si užili postup do I.B třídy.
Zajímavostí jistě je, že při mistrovství Českého svazu házené dorostenců řídil finálové utkání Eduard Klapal.
Velký zlom pro velkomeziříčské házenkáře přinesl rok 1945! SK Velké Meziříčí se konečně dočkalo vlastního hřiště. Již několik let Sportovní klub hledal místo, kde by mohlo být hřiště vybudováno. V dobovém tisku bylo uveřejněno několik článků na toto téma. Tehdejší zástupci navrhovali například prostor za gymnáziem. Jako další možnost nabízeli soustředit všechna hřiště při projektování koupaliště v údolí Ameriky, kde by mohlo vzniknout celé sportovní středisko. Ovšem ani jedna z těchto možností nebyla realizována.
Hrabě Podstatzký, kterému patřil Rudolfův park, se v roce 1945 rozhodl tento pozemek věnovat Sportovnímu klubu. A ten hned začal budovat hřiště. Práce to byla velmi náročná. Park byl zcela porostlý statnými stromy. Hřiště bylo budováno za spolupráce všech členů klubu. Na výstavbě se velkou měrou podílel i tehdejší národní výbor, který podpořil oddíl finanční pomocí. Odměnou za tvrdou práci při budování byly výborné výsledky všech družstev.
V roce 1945 měl oddíl SK Velké Meziříčí celkem pět družstev – dvě družstva žen, jedno mužů, jedno dorostenek a jedno dorostenců. Sehráno bylo celkem 43 zápasů, v nichž se vystřídalo 21 hráček a 20 hráčů.
Na podzim 1946 přešel celý oddíl v rámci sjednocení tělovýchovy do Sokola Velké Meziříčí. Dorostenky své snažení přetavily v zisk mistrovského titulu Horácké župy a následující rok se to povedlo i našim dorostencům.
Různých soutěží, turnajů a zápasů všechna naše družstva odehrála veliké množství a v tomto článku na to místo není. Nemusíte smutnit, protože chystáme celou publikaci, která vás s velkomeziříčskou házenou dopodrobna seznámí. A než se publikace objeví, tak se můžete těšit na další informace, které pro mnohé budou jistě překvapivé…
Pro zajímavost:
Je nutné říci, že zrádné okupaci odpovídal i sportovní život. S každým utkáním se utužovaly vztahy a charaktery jednotlivců a kolektivů. Na utkání jezdila družstva zpravidla vlakem v časných ranních hodinách. Byla to doba příkladné obětavosti hráčů, trenérů i organizátorů.
Ve čtyřicátých letech byli čtenáři Velkomeziříčska velice pečlivě informováni o všem, co se v oddílu házené děje. Kromě výsledků a plánovaných zápasech byly zveřejňovány i krátké zprávy, které se zmiňovaly, kdy bude mít které družstvo první trénink, či zda nastoupí daná hráčka k zápasu. Oddíl také informoval o možné reorganizaci celé soutěže, kterou svazu házené aktivně navrhoval, nebo o možnosti zřízení nového hřiště.

Házená Velké Meziříčí