Volejbalisté mají za sebou nejtěžší sezonu za posledních 20 let

Skončily všechny mistrovské soutěže ve volejbale. Byla to ta nejtěžší sezona v posledních 20 letech. Hráli jsme na všech „frontách" a vždy jsme museli strašně bojovat o své opodstatnění. Stále jsme proti velkým klubům jenom vesnice a stále musíme dokazovat, že naše místo je právě zde a že cesta, kterou jsme se vydali je správná.

Troufnout si vklínit se mezi velkokluby má kdokoliv, opravdu to uskutečnit a ještě patřit ke špičce, to jenom někdo a moc jich není. Kdysi jsem psal. Talentovaní hráči z jiných sportů: fotbalu, hokeje, basketbalu a nakonec i házené odcházejí do center jinam, právě do zavedených klubů. Talentovaní volejbalisté přicházejí k nám. My jsme mládežnické centrum! Začali jsme téměř z ničeho a nyní jako jediní ve Velkém Meziříčí můžeme říct, že patříme v kolektivních mládežnických sportech k české špičce. To samozřejmě není úplně všechno. Nejjasnější měřítko je úspěch na mezinárodním poli. Kryštof, Zmrhal a nyní nově Indra jsou seniorští reprezentanti ČR. A to už něco znamená. Udržet centrum na téhle úrovni není však jednoduché. My navíc nemůžeme nabídnout to, co např. Brno, Praha, Liberec, České Budějovice a jiní. Nemáme dostatečnou nabídku škol. Hráči studují i v jiných městech (Jihlava, Třebíč) a na tréninky k nám dojíždějí. Přesto držíme laťku dostatečně vysoko. Nakonec je to znát i např. na tom, že prakticky všichni muži hrající letos druhou nejvyšší soutěž jsou naši odchovanci. Je to však práce vysilující a vyžaduje plné nasazení. Je to prakticky „full time job" jako každé jiné zaměstnání.
Nyní podrobně k jednotlivým družstvům:

Muži: První liga nakonec bude!

O mužích jsem napsal toho dost. Neuhráli jsme baráž o udržení, ale dostali jsme nabídku o Turnova a tuto soutěž znovu získali. Je to myslím dobře. V soutěži jsme nehráli zase tak špatně a spíš jsme platili nováčkovskou daň. Hlavně na začátku. Posledních 10 kol jsme již bodovali, skupinu o záchranu jsme sehráli výborně, ale baráž nám již nevyšla. Chyběl malý kousek. Doma s Bučovicemi jsme vedli 2:1 na sety a měli dva mečboly. Pokud bychom je proměnili, asi bychom se zachránili (možná také ne). V Bučovicích jsme již nestačili. Na kdyby se nehraje. Kádr až na malé změny zůstává stejný a navíc přejdou téměř všichni junioři končícího ročníku 1998. Ovšem posílit trochu potřebujeme a pracujeme na tom. Nechceme, aby se o udržení rozhodovalo až v posledním zápase. Chceme se spolehlivě udržet!

Junioři: 5. místo v ČR – úspěch nebo neúspěch?

2., 3., 4. a nyní 5. místo. To je bilance za poslední 4 roky. Bezpochyby, je to vždy o jednu příčku níže, ale stále je to ohromný úspěch. Sedm celků mělo na medaili, nakonec je vybojovali „velmoci" v mládežnickém volejbalu: Praha, Příbram a Ostrava. I na Brno se nedostalo. To ovšem neznamená, že jsme neměli zabojovat. My zabojovali. A jak. Ovšem srazili nás vlastní chyby. S Brnem jsme za stavu 1:2 vedli ve 4. setu 24:21 a udělali 5 chyb za sebou. Jediný zápas, kdy jsme hráli slabě, byl zápas s Příbramí. To nás odsoudilo do skupiny 5.–8. Tam jsme vše vyhráli a cenné je vítězství nad stále se lepšící Duklou Liberec. Mohli jsme být lepší. Naše pohledy jsou však již do další sezóny. Odejde celkem 8! hráčů končícího ročníku narození 1998: Heřmánek, Brychta, Žaba, Jaša, Pospíchal, Pavlovský, Maňas, Kasan. Za nimi je trochu prázdno. Z ročníku 1999 je to pouze Patrik Juda, 2000 Jirka Vojtíšek, Ondřej Částka a Šimon Alexa. Ostatní jsou kadeti ročníků 2001–3. Zápasové zkušenosti z extraligy juniorů má pouze Jirka Vojtíšek a tak trochu i Patrik Juda. Nezbývá nám, než tvrdě pracovat a „utrénovat" to. Na to chuť a odhodlání máme jak my trenéři, tak i hráči. Přesto musím konstatovat, že pokud by se nám v naší sestupné řadě posledních ročníků dostat na 6. příčku, tak to budeme považovat za ohromný úspěch souměřitelný se stříbrnou medailí na začátku.
Kadeti: Jako na houpačce: 12. místo
Měli jsme zbrusu nový tým a trochu jsme se přecenili. Zmátlo nás nadšení, s kterým jsme začali tým kadetů v květnu 2017 tvořit. Přišli noví hráči, vyšla všechna soustředění a na dvou turnajích před extraligou jsme obsadili 1. a 2. místo, když jsme byli schopni porazit i pozdějšího mistra z Brna. Navíc jsme na prvním extraligovém turnaji vybojovali účast v druhé výkonnostní skupině. Potom se, do té doby, dobře namazaný stroj kadetů jakoby zadrhl. Střídali jsme dobré výkony s vyloženě špatnými. Začalo to na nepovedeném 2. turnaji v Karlových Varech a vyvrcholilo na posledním turnaji v Novém Jičíně. Jediným pozitivem je, že jsme nikdy neměli problém se záchranou. Do další sezóny musíme přidat. A jelikož téměř všichni junioři skončili se svou kategorií, budou muset současní kadeti jejich absenci nahradit.

Žáci: Varování!

Pokud by z žákovského družstva vyšli a přešli do kadetů hráči jako jsou Matouš Špaček nebo Honza Vanini a pokud by vydrželi celý dorostenecký věk, potom nevadí, že žáci nebudou mít výsledky. Ale... U žákovských družstev je to vždy otázka. Tým, který hraje a má výsledky, zpravidla vychová pro další kategorii dobré hráče. Musí se s nimi dále však pracovat. Viz např. Příbram. To u nás je. Ovšem nejsou ty výsledky. Ony ty výsledky kromě jiného také způsobují chuť do další práce. Konec žákovského věku již určuje, jaká bude kvalita dále. Zde je také největší odpad. Ať už z jakýchkoliv důvodů. Nejčastěji je to ztráta motivace. A tu výsledky hodně ovlivňují. Teď je na nás udělat jasná rozhodnutí, abychom zbytečně nehazardovali.

Přípravka: Hledat talenty

Úkolem přípravky je vždy a vždy bylo vychytávat talenty, aby neutekli k jiným sportům. Tak je to i u nás. Tady se zatím rozjíždíme a lze konstatovat, že i úspěšně. Úkolem trenéra je v první řadě nadchnout děti do volejbalu. Vše ostatní přijde postupně. Zatím máme za sebou první sezónu s vyvrcholením turnaje v barevném minivolejbale pod záštitou krajského volejbalového svazu a následné turnaje v tzv. Areálu zdraví. Zde až čas ukáže, jestli vytrváme a jestli jsme i v této kategorii životaschopní. Kéž bychom byli. Zde záleží především na trenérech a jejich vytrvalosti a vášni pro věc!

Na závěr:

Každopádně musíme pečovat o stávající a hledat nové trenéry. Jedině v trenérech je to, jestli se bude volejbal nadále rozvíjet nebo ne. Našli jsme Ondru Žabu, je tu Petr Vašíček, Jirka Kracl, pomáhají další. Stále je nás málo. Další důležitou věcí je spolupráce. Okolní kluby (myslím tím kluby v Kraji Vysočina) s námi příkladně spolupracují a jejich nejvýraznější hráči jdou zpravidla, po ukončení žákovského věku, k nám. Jinak bychom nebyli schopni udržet dobrou výkonnost jen z „vlastních" zdrojů. Tak to musí dělat všechna centra. Nejsme žádnou vyjímkou. Centra byla k tomuto účelu založena, aby centralizovala nejlepší hráče. My je necháváme krajské soutěže hrát za jejich původní kluby k všeobecné spokojenosti. Finančně vypomáhat nemůžeme, nejsme schopni ani za všechny platit přestupové částky a přesto jsme schopni se domluvit. Za to všem patří dík.
Každopádně chceme, aby se volejbal ve Velkém Meziříčí dále rozvíjel, aby držel a udržel stávající pozice u družstva mužů, aby v následující sezóně pokles výkonnosti juniorů byl co nejmenší, aby družstvo kadetů vystoupalo tabulkou alespoň do první poloviny a aby družstvo žáků zase obsazovalo finálové turnaje Mistrovství ČR a Českého poháru. V přípravce si přejeme co nejvíce dětí a musíme vytvářet ještě lepší tréninkové podmínky a stále vylepšovat zázemí pro všechna družstva. To je hlavně na nás trenérech i funkcionářích. A na to my energii a elán máme!
Petr Juda