• Medřičské listy
  • Kultura
  • O čarodějnických procesech, a to i o těch zdejších (Z historie protičarodějnické hysterie)

O čarodějnických procesech, a to i o těch zdejších (Z historie protičarodějnické hysterie)

Carodejnice5Fenomén takzvaného honu na čarodějnice kdysi zasáhl prakticky celou Evropu, ba dokonce i zámoří. Tento neblahý jev byl dlouhodobý; kulminoval však zejména v 17. století a pokračoval až do osmnáctého. – Ono se to obecně málo ví, ale zmíněné běsnění se, no a to dokonce už ve druhé polovině šestnáctého století, týkalo přímo i naší oblasti. Zvláště pak Bobrové, Bíteše, Tasova, Čikova, Naloučan, Jasenice a dalších blízkých obcí a vesnic.

Asi byste to neřekli – leč počet ženských obětí na životech, především oněch upálených na hranici, zde dokonce přesáhl dvacítku! Některé z nich ovšem pravděpodobně nebyly bez viny, poněvadž se už dříve z vlastní vůle staly travičkami (bohužel ne těmi zelenými, které zjara vyrůstají na loukách).

Ke třicátému dni měsíce dubna, tedy před svátečním 1. květnem, jsme uvyklí provozovat tzv. pálení čarodějnic – což je zpravidla spojeno se všeobecným veselím a často i s hojnou konzumací alkoholických nápojů. Jde o podobnou „hospodu pod širým nebem“, jakou bývají například i rybářské závody, grilovačky a podobné akce. Nejinak tomu bude také letos. Bývaly ale doby, kdy se pak v takovém rozjařeném stavu mysli chodívalo z „čarodek“ rovnou do prvomájového průvodu, juchú a ejchuchú; a ten, kdo stojí na chodníku, nemiluje republiku…
Upřímně: ono je vlastně s podivem, že něco takového, jako bývávalo právě pálení čarodějnic, vůbec slavíme. V podstatě je to skoro stejné, jako bychom si radostně připomínali třeba katovské sekání hlav dávným odsouzencům. Tehdy totiž nešlo jen o pouhé pálení, nýbrž přímo o neslýchaně kruté  u p a l o v á n í  nešťastných žen a dívek, ale i mužů označených za čarodějníky – a to prosím zaživa! Jejich strašlivé martýrium muselo být utrpením pro nás naprosto nepředstavitelným… Dnes je onen prapůvodní význam této činnosti samozřejmě už dávno úplně vytracen a „čarodky“ jsou pouhopouhou lidovou zábavou.
Zvyk zapalovat hranice vystavěné z polen bývá spojován s filipojakubskou neboli Valpuržinou nocí, což je temný čas, kdy prý takové čarodějné ženštiny odlétaly na košťatech nebo i vidlích na sabat – totiž na jakýsi tajemný a svérázný slet či sněm, aby tam kuly své pikle a oddávaly se okultním neřestem a divokým orgiím, jako je například zlé kouzlení, tzv. černá magie, divoké a smyslné tance, obcování s ďáblem a se sobě přidělenými pekelnými „galány“ plus další kejkle, a to vždy včetně oněch sexuálních. Ideálním místem pro takováto povyražení prý bývaly zejména známé Petrovy kameny nacházející se blízko Pradědu v Jeseníkách, anebo různé staré zříceniny. À propos: čarodějnický sabat opravdu nemá pranic společného se židovským sabatem, totiž s oním hebrejským sobotním šábesem, jak by si leckdo mohl myslet – nýbrž tady jde skutečně jen o víceméně náhodnou shodu dvou významově a obsahově nijak nesouvisejících pojmů.
Čarodějnické procesy máme spojeny především s působením tak řečené svaté inkvizice – přestože poměrně dost jich ve skutečnosti proběhlo v režii nikoliv církevní, nýbrž světské moci. Soudní tribunály tvořili často představitelé měst ap., i když církevní podtext samozřejmě prakticky vždy přítomen byl. Co se náboženství týče, domnělé čarodějnice upalovali fanatici jak katoličtí, tak i protestantští, nebo také příslušníci dalších náboženských komunit, a to nejen křesťanských.
Nejhojnější a nejvíce známé hony na čarodějnice probíhaly hlavně v 16. až 18. století, kdy lze hovořit dokonce o tom, že šlo o řetězící se či hromadné, vždy však úplně hysterické kampaně, a to vlastně naprosto nesmyslné. Ovšem podobné případy jsou v některých zemích a oblastech zaznamenávány už i mnohem a mnohem dříve. Vše vznikalo ze směsi pověr, předsudků, fanatismu, hlouposti a náboženské zaslepenosti; přítomen byl i strach z nemocí, z přírodních sil a živlů, z otrav, ze smrti, ze všeho cizího, neznámého – a také z vlastního nejistého osudu. Na mnoha udáních a obviněních se podílela např. neznalost přírodního léčitelství (sem náleželo také ono „čarovné“ vaření lektvarů), nedůvěra k tzv. bylinkářství, někdy rovněž protižidovský antisemitismus; no a leckdy také sexuální deviace mučitelů, jejich touha po zisku a osobní msta vůči obviněným.
Za nejvíce proslulé lze označit zvrhlé procesy ve městě Salem v americkém státě Massachusetts (r. 1692); k takovým excesům však ve velkém až kolosálním měřítku docházelo rovněž ve Španělsku, Anglii, Francii, Švýcarsku i jinde. Obzvláště odpudivým příkladem byla v tomto mnohá německá města, ale i rakouský Salcburk. Odborníci odhadují celkový počet obětí honů na čarodějnice asi na dvě stě tisíc! – Pro nás jsou nejzajímavější kampaně uskutečněné ve Slezsku, o něco později pak na Jesenicku a Šumpersku (2. pol. 17. století). A především na žerotínském panství Velké Losiny, kde začal na pozvání vrchnosti působit smutně proslulý sadistický a ziskuchtivý inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu, povolaný sem z Olomouce. Musíme si uvědomit, že tehdy šlo o oblast s převahou německého obyvatelstva. Například onen tajemný Edelstadt neboli Cukmantl, to jsou prostě naše dnešní Zlaté Hory…

Text: Vladimír Pařil. Pokračování příště.

03 slet carodejnic08 tanec carodejnic 014 upaleni carodejnic15 upaleni carodejnic21 zaber z filmu kladivo na carodejnice28 petrovy kameny81a0c37c7903bc46921faee9f48f0249--tarot-runes-le-tarot-1-1-13386714-104235321 malleus-maleficarum08859088 malleus-maleficarum-montague-summers-translation-14416313580444890image-2Liberate-titulkascreenshot71f3de7wawcopy-lel-728x914-1witchcraft-a-witch-and-a-devil-making-a-nail-with-which-to-wellcome-v0025812eblm-672x378

    Reklama
  • Charita-sestra
  • VAS 3_24
  • Kuřice prodej
  • ČSŽ schůze
  • ČSŽ zájezd
  • Malirstvi
  • Renovace vany
  • Prodej masa, Vanoce
  • Nábor fotbal
Nahoru