Extraliga juniorů ve volejbale: baráž je jistá

V posledním dvojkole juniorské extraligy jsme přivítali družstvo Dukly Liberec. Letošní ročník je naše jedno velké trápení a toho jsme se nezbavili ani v těchto dvou zápasech. Objektivní příčiny naší hry jsem již rozebíral v některých předchozích článcích. Ty jsou jasné. Hlavně nezkušenost mladých hráčů s touto soutěží. Ale aby to nebyla výmluva. Neumíme vyhrávat! To je nyní hlavní naše noční můra. V obou zápasech jsme hráli vyrovnaně. Sahali jsme dokonce i po vítězství v setech. Vedli jsme, měli jsme dva setboly, mohli jsme útočit a pokazili to. Není to poprvé.

Přitom např. v prvním setu jsme se nenechali vyvést z míry i při soupeřově vedení 19:14 a dorovnali jsme. Ale ty koncovky. Hrajeme je hanebně. V druhém zápase po prvním lehce vyhraném setu jsme v obou dalších setech vedli a mohli a měli i vyhrát. Nestalo se. Body neuhrál soupeř, ale my našimi chybami. Vedeme 24:22 a dostaneme dvě esa ze zajištěného libereckého servisu. Strach? Obava z chyby? Nízké sebevědomí? Vše dohromady. Přitom hráče nemáme zas tak špatné. Máme dokonce i reprezentanty. Vztahy mezi nimi jsou vyloženě dobré. Občas sem tam je nějaký konflikt, ale ten se vyřeší hodně rychle. Mohlo by se říci: „No tak jsme prohráli. No a co? Baráž byla jasná i před tímto zápasem, takže se vlastně nic nestalo!“
Pravda je to jen zčásti. Nestalo se nic, co se týká jistot. Budeme hrát baráž o udržení. To se vědělo již měsíc. Budeme ji pořádat. To se také vědělo. To je vše pravda. Ale kde je sebevědomí? Umění vyhrávat? Nesmiřitelnost se šlendriánem, neustálými omluvami, nedůslednost v uhrávání jednotlivých výměn, překonávání dvoj a trojbloku, chytrost na útoku, disciplinovanost v obraně, rozvaha při podání? To jako by se vytratilo. Lhostejnost k porážkám přinese další. Tak hluboko ještě nejsme. Vadí to nám i hráčům A jak!! Prožíváme nejhlubší výsledkovou krizi za 21 let, co ve volejbalovém klubu působím. Chceme všichni dělat vrcholový volejbal. Tzv. „hobby volejbal“ nemá u nás místo. A dere se k nám každou skulinkou, kterou mu poskytneme. Musíme všechny tyto mezery a mezírky zacpat. To jde jen a jen prací. Musíme všechny upracovat. To bylo vždy naše heslo. A nyní musíme přidat na obrátkách. Nic si neodpouštět, trénovat, jak diví a stále o volejbalu mluvit, stále hledat nové a nové varianty útoku, obrany, být co nejdůslednější ve vykonávání jednotlivých činností, ale hlavně chodit na tréninky!! Když někdo chce jet nyní na hory, ať jede, ale k nám nepatří. Zabírá totiž místo, kdo pro volejbal obětuje více. Do baráže nám zbývá 5 týdnů (hraje se 19.–20. 4.). Těchto 5 týdnů musíme maximálně využít. Pojedeme na soustředění, budeme trénovat u nás v hale, budeme se snažit nezapomenout na sebemenší detail. Budeme to mít hodně těžké. Soupeři si zaregistrovali na své soupisky hráče se zkušenostmi z dospělé extraligy. To my nemůžeme a ani nechceme. Musíme to vybojovat sami. Pokud tento rok přežijeme a já stále věřím, že ano, potom další generace hráčů by to již neměli mít tak složité. Kadeti se dostali mezi nejlepších 8 družstev po 3 letech, starší i mladší žáci žijí volejbalem, jak už dlouho ne. Dokonce byli jediní z krajského přeboru, kteří v době jarních prázdnin celý týden trénovali a v neděli byli připraveni nastoupit k 9. kolu mistrovské soutěže. Bohužel zbývající dva týmy se právě kvůli prázdninám omluvili, takže zápasy se budou dohrávat v náhradních termínech. Takže z tohoto pohledu je to pro juniory i pro nás trenéry velký závazek. Musíme vymyslet ten správný způsob trénování a všeho kolem toho, abychom naše hráče co nejlépe připravili na „zápasy roku“. Zní to jako klišé, ale je to tak. Kdo nám fandí, držte nám palce!!
Pro úplnost:
VELMEZ – Dukla Liberec 0:3 (-23,-26,-17), 1:3 (14,-23,-24,-15)
Sestava: Krejčí, Medek, Pospíšil, Juda, Novák, Vojtíšek, libero Němec, střídali: Smetana, Pokorný, na lavičce ještě Špaček, Vanini a Kalivoda. Trenéři: Žaba, Juda.

Text: Petr Juda, foto archiv