Kamevéda pro dospělé II.

KamevedaPokračování z minulého čísla. Díl 8.

Společenské změny po roce 1989 bohužel rozvoji sportu nepřály. Rozpadl se systém sportovní výchovy mládeže, který jistě nebyl bez chyb, nicméně tehdy sloužil jako vzor mnoha dalším zemím.

A zatímco ostatní vyspělý svět na přelomu milénia pochopil význam sportu pro své občany a začal tímto směrem masivně investovat, vynalézat nové metody a systémy výchovy mladé populace, u nás se sport spíš rozpadal, žil z podstaty a z minulosti, až dospěl do současného stavu. Kdysi sportovně hrdá země Sokolů a Orlů musí sklonit hlavu před svým okolím, kde si počínali a počínají moudřeji. Nejlépe si tento průběh můžeme ilustrovat na výkonnostním propadu ve fotbalu a v hokeji, kde jsme se v popředí dokázali držet nejdéle. Naše země náležela v posledních letech v investicích do sportu v přepočtu na jednoho obyvatele až k těm posledním v rámci celé EU. To zpětně ovlivňuje motivaci sportovat nejen u dětí, ale i u dospělých. Pravidelně se u nás hýbe jen nízké procento populace, přitom se jedná o jeden ze zásadních ukazatelů, od kterého se odvíjí celkový zdravotní stav národa.
Aktuální celosvětová situace kolem koronaviru Covid-19 přidává další důvod k tomu, aby se každý jedinec vážněji zamýšlel nad svým životním stylem a stavem svého imunitního systému. Obecně je rozšiřován názor, že nejrizikovější skupinou obyvatel jsou důchodci nad 65 let, ale toto mínění není zcela přesné. Za všechny bych citoval názor profesora Jana Pirka, přednosty kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM, který má s onemocněním způsobeným covidem-19 osobní zkušenost.
„Podle mého názoru jsme naše seniory vystrašili tvrzením, že jsou všichni v ohrožení. Z hlediska koronaviru jsou rizikoví obézní lidé, kuřáci, diabetici, lidé s plicními onemocněními nebo se sníženou imunitou. Je pravda, že takových je mezi seniory hodně, ale neplatí to stoprocentně. Kalendářní věk v tomto ohledu nic neznamená, není to rozhodující faktor. Rozhodující je věk biologický. Čtyřicátník nebo padesátník, který se přejídá, kouří a je obézní, je mnohem rizikovější, než štíhlý sportující osmdesátník.“
Tento názor lze vzít jako základ při tvorbě vztahu k životu u každého z nás. Můžeme zaujmout odevzdaný postoj, své zdraví ani kondici neřešit a odevzdaně čekat, kdy a z které strany „do nás udeří“.
Nebo se můžeme zachovat odpovědněji a každý den pro sebe něco udělat. Hýbat se a prosazovat zdravý životní styl. Pokusil bych se tento problém pojmenovat ze svého pohledu. Když se o svoji kondici přestaneme starat a věnujeme se jen tomu, co nás živí a co je nám příjemné, naše otužilost a kondice jde dolů. Ztrácíme svalovou hmotu, nabíráme tuk, kardiovaskulární systém ztratí výkon, začnou nám řídnout kosti a ochabují i ostatní tkáně. Po čase nás začínají bolet různé orgány a tělesné partie, a my se tomu můžeme bránit jen dalším odpočinkem, který ale způsobí jen vyšší úroveň degradace a ochablosti. Takže musíme sáhnout k lékařským zákrokům a medikamentům, na kterých se staneme závislí. Postupně se přidávají další komplikace, přibývá operací nebo minimálně pilulek. A tak to pokračuje až do konce…
Pokud se ale rozhodneme vydat méně pohodlnou cestou, budeme se denně hýbat, řešit stravu, nestresovat se a dobře a pravidelně spát, podaří se nám tělesnou i psychickou odolnost a celkovou výkonnost držet na vysoké úrovni. Vyžaduje to denně se prát s vlastní leností a pohodlností, ale získáváme nesmírně cenný benefit - totiž kontrolu nad svým zdravím a svým životem. Určitě se nám stane, že na tréninku, na hřišti nebo na kole něco přeženeme a něco si namůžeme. Ale zažíváme při tom zpravidla tzv. „psychicky pozitivní bolest“. Něco nás bolí, ale my víme proč. Můžeme vynechat další trénink nebo snížit jeho intenzitu, abychom zregenerovali. Jinými slovy, máme kontrolu nad svým stavem, můžeme jej sami řídit, vyhodnocovat a upravovat. Pokud se naopak cítíme dobře a jsou dobré podmínky, můžeme si dovolit maximální zátěž. V každém věku se můžeme zlepšovat. Čím větší námahu podstupujeme, aniž bychom dopustili přetížení, tím větší výkonnostní rezervu vytváříme. Ten stav celkové tělesné funkčnosti a spolehlivosti je velice příjemný a určitě stojí za vynaloženou námahu.
Tento způsob myšlení můžeme vštěpovat svým dětem odmala, ale stejně dobře můžeme s něčím podobným začít třeba v šedesáti nebo v sedmdesáti letech. Pomalu, citlivě a trpělivě. Není podstatné shodit deset kilo za týden nebo do měsíce uběhnout maraton. Takové ztřeštěné plány zadělávají spíš na zdravotní kolaps. Důležité je především to, jak se budeme cítit a jaký budeme mít výkon za rok, za pět nebo deset let.
POHYB
Pokud tedy někdo dospěje k rozhodnutí, že každodenní pohyb pro něj do budoucna představuje dobrý obchod, základní otázka zní, jak začít.
Nejlépe něčím, co máme bezprostředně v dosahu. Nepomůžeme si, když jednou za deset dnů „vystřihneme“ skvělý trénink v posilovně, další tři dny se nemůžeme hýbat a dalších šest dnů odpočíváme a sbíráme psychické síly k další akci. Raději méně ale pravidelně. Pokud si naplánujeme pestrou činnost, bude to i zábavné. Dva dny v týdnu posilovna, dva dny míčové hry, k tomu výlet na kole, běh nebo in­‑line bruslení. V zimě samozřejmě lyžování, běžky, bruslení. Můžeme i běhat a cvičit s vlastní váhou doma nebo v posilovně. Tím dosáhneme rovnoměrného a komplexního rozložení zátěže na celé tělo. Stačí pouhých 20 minut fyzické aktivity denně, při které se trošku zadýcháme a zapotíme, aby se nám ve vnitřní výstelce cév začal vytvářet NO, oxid dusnatý. Toxický plyn, který ale v této formě sehrává úžasnou roli jako stimulátor úpravy krevního tlaku, funguje jako univerzální antioxidant. Jeho produkce neustává ani šest hodin po takovém výkonu, což našemu zdraví úžasně prospívá. Začínáme zpevňovat svalstvo a s ním celý pohybový aparát. Většina pohybových omezení a bolesti vychází z přílišné ochablosti některých tělesných partií způsobených přílišným vysedáváním. Zkrátka, pohyb z hlediska zdraví představuje jednoznačně fenomén číslo jedna.
NÁVYKOVÉ LÁTKY
Dalším požadavkem je vyloučení konzumace návykových látek, nebo alespoň jejich rozumné omezení. Jde o to přestat kouřit, odmítat drogy, přehodnotit konzumaci léků, omezit alkohol na rozumnou míru. Pokud budeme konzumovat zdravou stravu, hýbat se, ale každý večer se přejíme a vyprázdníme pět nebo šest půllitrů točeného piva, žádný velký posun kondice ani imunity očekávat nemůžeme. Tímto jen degradujeme své předchozí pozitivní aktivity. Pokračování příště.
Pavel Zacha, autor Kamevédy
Více na webu či Facebooku Kamevéda

    Reklama
  • Vany
  • Dřevo
  • ML pandemie
  • ML_prodejce
Nahoru