Dakar 2021 pokračuje. Posádka Ultimate Dakar Racing se stále drží

Posádka Ouředníček­‑Křípal přišla ve druhé etapě o zadek a měnila poloosu

Druhá etapa Rallye Dakar v Saudské Arábii nabídla první pořádné duny. Tomáš s Davidem v nich obstáli na výbornou, přibrzdil je ale malý problém s nakopnutým zadkem na dunkách. Větší časovou ztrátu ale znamenaly oprava prasklé poloosy a zhasínání motoru.

Etapa do Wadi Ad­‑Dawasiru byla první, při které startovní pole vyjíždělo do měřeného úseku v takzvaném míchaném pořadí. „Nejdřív odjeli motorkáři a po nich čtyřkolky, pak byla pauza a po ní startovaly auta, kamiony a buginy pohromadě. Takže všechno se to tam na trati motá dohromady a dlouho trvá, než se startovní pole roztáhne pro bezpečnější předjíždění,“ přibližuje pilot Tomáš Ouředníček.
A když se to spojí se startovní pozicí mezi auty hodně vzadu, je zaděláno na opravdu výživnou a problematickou rychlostní zkoušku. „Kvůli defektům a problémům s řídící jednotkou v první etapě jsme startovali na chvostu v třicetivteřinových intervalech. Pekelně se prášilo. V autě navíc bylo natankováno palivo na celou etapu, tedy 420 litrů benzínu. Takže bylo hodně těžké. No a hned na začátku nás čekaly duny. Spousta aut a kamiónů tam hned zapadla.“
Česká posádka Toyoty Hilux ale zvládla průjezd písečnými kopci na jedničku. „Podařilo se nám ani jednou nezapadnout. V dunách jsme neudělali jedinou chybu. Jenže na dvou malých dunkách po sobě jsem už jel celkem rychle a nakoplo nám to zadek. Takže auto letělo po čumáku a vypadalo to, že půjdeme přes boudu. Naštěstí jsem rychle zareagoval, ale jak Toyota spadla zpátky na kolo, tak prasklo a utrhl se i celý zadní blatník. Takže jsme jeli celý den bez něj,“ vysvětluje Tomáš.
To ale nebyly jediné problémy Tomáše s Davidem, které je stíhaly při druhé etapě. Dvakrát se auto samo úplně zastavilo. „Asi nějaký problém v řídící jednotce. Včera na tom mechanici dělali celou noc, ale pořád nevíme, co je příčina. I tak jsme jeli v dobrém tempu. Bohužel někde za kontrolním průjezdním bodem 2 (CP2) zařval motor a bylo jasné, že odešla poloosa. My jsme takovou opravu na Toyotě ještě nedělali, ale naštěstí to nebyl žádný problém. David to s mou pomocí zvládl asi za 25 minut. Rekord to není, ale napoprvé to šlo. I tak mě popadly černé myšlenky, protože to v kombinaci se zmíněným zhasínáním motoru bylo stresující. David povzbuzoval, že to dáme. Ke konci už nás čekali hlavně rychlé vypalovačky, kde se hodně prášilo.“
Časová zdržení kvůli technickým problémům znamenala ve druhé etapě v hodnocení aut 51. místo. Celkově je Tomáš s Davidem na 49. místě. Je ale rozhodně na čem stavět. Třeba na precizní navigaci. „Dneska to byl takový pěkný náročný Dakar s výbornou prací Davida. V jednom okamžiku jsme předjeli kamion a dvě buginy, které totálně bloudily. A David mě poslal tam, kde ještě nikdo nejel a bylo to správně. Nejen za to mu patří dík, ale i za to, že má pořád dobrou náladu. V bivaku dnes budeme řešit problémy s elektronikou i zničenou kapotáž, aby auto vypadalo opět ’jedle’. Snad v úterý odstartujeme v plné síle,“ doufá pilot týmu Ultimate Dakar Racing Tomáš Ouředníček.
V úterý se jede třetí, tentokrát okružní, etapa Wadi Ad­‑Dawasir – Wadi Ad­‑Dawasir s měřeným úsekem dlouhým 403 kilometrů.

Největší dakarští srdcaři unikli o fous vyloučení

Okružní třetí etapa Rallye Dakar okolo Wadi Ad­‑Dawasiru málem znamenala konec posádky Ultimate Dakar Racing týmu v soutěži. Tomáše Ouředníčka s Davidem Křípalem dělilo jen 120 sekund od vyřazení ze soutěže. Díky nezměrné vůli mechaniků i závodníků ale Toyota Hilux pod českou vlajkou pokračuje dál.
Už v pondělí večer to nevypadalo dobře, když se auto pořád samo zastavovalo. „Mechanici na tom makali celou noc, když rozebrali skoro celý vůz. Věděli, že jde o elektroniku, takže vytahali všechny svazky. Všechno proměřovali. Náš španělský inženýr přes elektroniku tu bohužel nejen kvůli Covidu není. Takže řešíme vše na dálku, ale internet je tady mizerný. O to byla situace složitější,“ přibližuje Tomáš Ouředníček.
I přes celonoční práci ráno těsně před odjezdem Hilux nestartoval. Po konzultaci s inženýrem na dálku tým usoudil, že půjde o problém přímo v řídící jednotce. Ta sice dostávala napájení, ale nevydávala žádné příkazy. „Šel jsem se proto zeptat na časovou kontrolu, do kdy můžeme odstartovat do etapy. Dostali jsme k dobru 20 minut, ale už nám běžela penalizace, že jsme nedodrželi náš čas startu. Vypadalo to už beznadějně, když mechanik David Borkovec vzal řídící jednotku, rozdělal jí a mravenčí prací tam našel spálenou část spoje. Pět minut před naším posledním termínem pro odjezd s pájkou v ruce v bivaku opravoval řídící jednotku. Když to dodělal, dali jsme ji zpátky a auto hned naběhlo. Prostě zázrak!“
Tomáš s Davidem naházeli pár věcí do auta a vyjeli ven z bivaku na časovou kontrolu. „Ale pořadatelé nám ukazovali, že nemáme spodní krytí, boky atd. My na to, že jen potřebujeme vyjet do etapy a pak se vrátíme do servisu. Tam jsme se s Davidem rychle převlékli a kluci mezitím auto nastrojili. Bez snídaně jsme skočili do auta a vyjeli jsme,“ vzpomíná na hektické chvilky Tomáš.
Posádka měla na přejezd dlouhý asi sto kilometrů jen padesát minut. Pak už pořadatelé zavírali časovou kontrolu pro start do rychlostní zkoušky. „Najednou v GPS pípla odbočka, tak jsme na ní najeli, ale cesta nikam nevedla. Takže jsem se ztratili na přejezdu. V GPS byla chyba, ale to nám nikdo neřekl. Po návratu na hlavní cestu šel z auta obrovský dým. Zastavili jsme, dívali se na to, ale utíkal nám drahocenný čas. Zjistili jsme, že teče olej kolem filtru a stříká na motor i tlumiče. David opět svým optimismem zahnal chmurné myšlenky a pustili jsem se do díla a filtr utáhli.“
Čas na dojezd do startovní časové kontroly se opět zkrátil. Teď už šlo o vteřiny. „Jeli jsme, co to dalo, ovšem s omezením rychlosti 130 km/h na přejezdech. Takže furt 129. Přiznám se, že poprvé v životě jsem jel i na červenou, abych to stihl. Samozřejmě jsem viděl, že tím nikoho neohrozím. Když jsme dorazili na časovou kontrolu, tam už bylo všechno zabaleno. Chlapy, co už seděli v autobusech, zírali, co tam děláme. Ale přijeli jsme tam dvě minuty před oficiálním uzavřením kontroly, tedy dvě minuty před naším vyloučením z Dakaru,“ oddechl si Tomáš.
Pořadatelé dali české posádce čas na to, aby se napila a připravila ke startu do rychlostní zkoušky. „Poprvé v životě jsme jeli jako úplně poslední vozidlo. Trať byla krásná včetně těžkých dun a už po deseti kilometrech jsme nebyli poslední, protože jsme míjeli rozbitý kamion. Potkali jsme taky Dušana Randýska z asistenčního kamionu Martina Prokopa. A to nás uklidnilo, že už je za námi někdo, kdo by nám případně pomohl.“
Na závodní trati s měřeným úsekem dlouhým 403 kilometrů číhaly i náročné ostré duny. Tomáš s Davidem je ale zvládli na jedničku. „V tempu jsme projeli i nebezpečné rychlé úseky, kde byly odstavené havarované vozy. Sami už jsme zastavili jen jednou na kontrolu úniku oleje a vody, ale všechno fungovalo, jak má. A my jsme dobyli vytoužený cíl. I když nás čekají velké penalizace, jsme šťastní, že jsme tady,“ doplnil Tomáše navigátor David Křípal.
V cíli to znamenalo 50. místo, v celkovém pořadí aut figuruje Tomáš s Davidem na 46. příčce. „Pro nás už není rozhodující výsledek. Ale pořád platí zavazující týmové motto Nikdy to nevzdám! Chci poděkovat mechanikům a hlavně Davidovi, který je bojovník a pomáhá mi překonat někdy až nepřekonatelné. A zítra společně bojujeme dál,“ doplňuje bojovně naladěný pilot týmu Ultimate Dakar Racing Tomáš Ouředníček.
Ve středu se jede čtvrtá etapa Wadi Ad­‑Dawasir – Rijád s měřeným úsekem dlouhým 337 kilometrů.

Srdcerváči Tomáš s Davidem tentokrát zkoušeni ohněm

Tak co ještě posádka Ultimate Dakar Racing týmu na letošním Dakaru nezažila? Ve třetí etapě byli 120 sekund od vyřazení, ve čtvrté hasili hořící auto. A to nebylo zdaleka všechno!
Pro pilota Tomáše Ouředníčka to byl jeden z nejhorších dnů v jeho bohaté dakarské kariéře. „Tento ročník vypadá, že se zařadí k mým nejtěžším Dakarům. Chtěli jsme dneska s Davidem zabodovat. Posunout se z chvostu startovního pole dopředu. A chtěli jsme mít všechno nachystáno, aby se tak stalo. Jenže člověk míní a Rallye Dakar mění. A navíc se projevuje skutečnost, že jsme kvůli covidu nemohli nové auto testovat někde v podobných podmínkách, třeba v Africe a lépe se připravit. Máme silnější motor, který nebylo možné vyzkoušet v extrémních podmínkách.“ uvědomuje si Tomáš.
Stejně jako v úterý, i tentokrát se Toyota Hilux ocitla na přejezdu v kouři. Šlo ale o ještě dramatičtější momenty. „Když jsme zastavili, najednou slyším, jak David volá: Hoří! Vyběhl jsem z auta s hasícím přístrojem a viděl, že z levé části šlehaly plameny. Podařilo se to celkem rychle uhasit. Byla to poloosa. Asi byla vadná už několik dní. A naší interní týmovou chybou se tu závadu nepodařilo včas odhalit. A ve čtvrté etapě se projevila naplno.“
To znamenalo, že Tomáš s Davidem musí poloosu vyměnit. „David se do toho pustil s vervou, já mu asistoval. Jenže se tak zapekla, že nešla odmontovat. Kolemjedoucí Arabové se nám snažili pomoct, jeden z nich nám půjčil páčidlo, které nám nakonec pomohlo. Trvalo to ale hodinu a půl, než jsme ji vyměnili. Prostě trápení,“ vzpomíná na nepříjemné chvíle Tomáš Ouředníček.
Na start posádka přijela pozdě, takže automaticky dostala penalizaci. To byl ale ten menší problém. „Když jsme startovali, tak jsme věděli, že už nemáme náhradní poloosu. I tak jsme jeli v ostřejším tempu a hodně jsme předjížděli. Za chvíli asi 30 pomalejších aut, bugin a kamionů. V tempu jsme zvládali i dunové pole.“
Jenže právě v dunách se znovu objevil otravný zápach. Bohužel opět poloosa. „Úplně stejná, tedy levá přední. Naštěstí byla odtržená jen manžeta, ještě to nebylo tak horké, jako minule. Ale byla potřeba výměna, ale nebylo za co. Situace se zdála úplně beznadějná. Stáli jsme uprostřed dun a nikde nikdo. Zkoušeli jsme se spojit s týmem, ale nedařilo se,“ říká Tomáš.
Nakonec se kluci přes satelitní telefon dovolali do Čech, aby dali vědět mechanikům přes internet, co se děje. Jenže ti byli daleko, takže nemělo smysl upínat se na jejich pomoc. „Proto jsme se rozhodli s načatou poloosou dojet. David přišel s tím, že by se manžeta dala natáhnout zpátky a s použitím pásky upevnit. Úplně špinavý od vazelíny to tam navlíkl a provizorně spravil. Čekalo nás ještě osm kilometrů dun a pak rovina. Od cíle jsme byli vzdáleni asi 160 kilometrů. Dlouho jsme se rozmýšleli, jestli ty duny dáme nebo se to pokusíme objet, abychom si nepřivodili úplný konec v závodě. To by ale znamenalo další penalizaci.“
Pak se zjevili dakarští fanoušci z Dubaje. Tomáš je poprosil o pomoc, aby jeli za jeho závodní Toyotou. „Kdyby se něco stalo, mohli by nám pomoct nebo pro někoho zajet, případně nás odvézt někam, kde je signál. Tak jsme jeli s výrazně vyfouklými koly opatrně a pomalu s jištěním v zádech. Věděli jsme, že když pojedeme agresivně, tak to spadne a začne to znovu hořet.“ Do řeči ale Tomášovi skáče navigátor David Křípal: „Ty vole, tys jel ale kilo!“ (smích) A Tomáš pobaveně reaguje: „No vždyť říkám pomalinku.“ (smích)
Mezitím se začalo smrákat. Už od půl šesté je teď v Saudské Arábii šero a v šest úplná tma. „Takže šedesát kilometrů od cíle už jsme jeli ve tmě. David tam ukázal svoje navigátorské kvality, když jsme se jen jednou ztratili v místě, kam přijeli další dva závodníci. Pomohl nám kamion, který měl výkonná světla, takže našel správnou cestu.“
Manžeta to naštěstí vydržela. „Já nevím, kdo nám chystá tyhle zkoušky. Je to nápor na psychiku. Ale jsme dostatečně silní na to, abychom bez ohledu na výsledek bojovali dál a dojeli do vytouženého dakarského cíle. Naše nová Toyota Hilux si to zaslouží. A pro toho, kdo nás opakovaně zkouší, máme s Davidem vzkaz: Nikdo to nevzdáme!“ říká jasně pilot Tomáš Ouředníček.
Ve čtvrtek se jede pátá etapa Rijád­‑Al Qaisumah s měřeným úsekem dlouhým 456 kilometrů.

Tomáš s Davidem celý den předjížděli a předjížděli

Pátá etapa Rallye Dakar v Saudské Arábii řádně prosela startovní pole. Byla jednoznačně nejtěžší v dosavadním průběhu. Posádka Ultimate Dakar Racing týmu Ouředníček – Křípal si z ní ale udělala festival předjíždění. Toyota Hilux jela jako z praku!
Opravdová dřina na délce 456 kilometrů ve čtvrtek čekala všechny dakarské účastníky. „Dnes to byla opravdu výživná rychlostka. Velmi náročná a hodně dlouhá. Ale užili jsme si to. Protože auto bylo skvěle nachystané a dobře se s ním jelo. Startovali jsme hodně vzadu, takže před námi byla spousta bugin, kamiónů a pomalejších aut. A hned po startu se pekelně prášilo. Takže bylo velmi náročné předjíždět. Ovšem právě předjížděním jsme strávili většinu dne,“ užíval si závodění Tomáš Ouředníček.
I přes náročnou navigátorskou práci se bavil taky David Křípal: „Těch zářezů na pažbě v podobě předjetí za dnešek máme opravdu hodně. Určitě je můžeme počítat na desítky. To poslední bylo asi pět set metrů před cílem. Na trati často byly takové vláčky. My jsme dojeli třeba čtyři buginy a jedno pomalejší auto, které byly na trati těsně za sebou. Normálně se nedaly předjet, tak to Tomáš střihnul přes takové kamenné pole a vyšlo to. Nechali jsme je za sebou.“
Na místě spolujezdce se ale musel činit i David. Pořadatelé totiž připravili navigační labyrint. „Byl tam i trial v horách včetně průjezdu úzkým kaňonem, kde se všichni navzájem vidí. Ale to nejvýživnější nás čekalo v měkkých náročných dunách. Něco tak vysilujícího jsme nečekali. Když jsme v nich končili, začalo se smrákat. Pro toho, kdo tam zůstal po tmě, to je skoro neřešitelná situace. Tedy pro nás s Tomášem to je řešitelné, protože jsme se díky touze Dakar dojet, ať to stojí, co to stojí, už párkrát přesvědčili, že se to dá.“ (smích)
Tomáš s Davidem ale náročné duny se zrádným pískem zvládli bravurně. „Duny v Jižní Americe, třeba v Peru, vypadají zdánlivě těžší, jsou příkré a vysoké. Ty dnešní byly sice menší, ale písek byl náročnější. Měkký a nepředvídatelný. A k tomu kameny v první části trati a vysoké tempo. Není divu, že se dneska hodně zastavovalo a opravovalo,“ všiml si Tomáš a pokračoval: „Bohužel jsme potkali Mirka Zapletala, který stál s poškozeným autem v dunách asi sto kilometrů před cílem. Vůz byl tak rozbitý, že jsme Mirkovi pomoct nemohli. Ale poprosil nás o to, ať zorganizujeme záchrannou akci. Což jsme udělali. A doufáme, že se Mirkovi podaří auto dát do pořádku tak, aby dojel do cíle.“
Náročnou pátou etapou zkrátka pořadatelé prosívali startovní pole. Navíc stanovili u motorkářů limit průjezdu. „Kdo nedojel do osmnácti hodin na 290. kilometr tratě, v soutěži skončil. U aut a kamiónů zase záleželo na tom, kdo dorazí před a po půlnoci do cíle. Ta druhá skupina už nepojede v noci přejezd, ale přespí v prostoru cíle, kde pořadatelé vytvořili zázemí. Ostatní budou spát přímo v bivaku,“ doplňuje David Křípal.
Posádka Ultimate Dakar Racing týmu vybojovala v páté etapě 40. místo a poskočila v celkovém pořadí aut na 47. příčku. „Jsme rádi že jsme v cíli před zítřejší možná ještě náročnější etapou. A jsme při ní připravení opět hodně předjíždět a přehoupnout se úspěšně do sobotního dne volna, kdy naše Toyota dostane velký servis. Auto dneska poprvé na letošním Dakaru fungovalo perfektně bez zastavování a bez zásadních problémů. Sice se občas ozvou nějaké zvuky, ale to už snad budou jen drobnosti k vychytání při servisu,“ uzavírá úspěšný den pilot Tomáš Ouředníček.
V pátek se jede šestá etapa Al Qaisumah – Ha’il s měřeným úsekem dlouhým 448 kilometrů.

Posádka Ouředníček – Křípal opět hasila auto!

Šesté dějství Rallye Dakar v Saudské Arábii opět znamenalo pro Tomáše s Davidem hašení požáru. Jejich Toyota Hilux chytla v cíli v motorovém prostoru. Asi radostí, že posádka má za sebou polovinu soutěže. Bonusem bylo 33. etapové místo a vylepšení pozice v celkovém pořadí.
Pořadatelé se rozhodli šestou etapu zkrátit. Dny jsou totiž teď v Saudské Arábii tak krátké, že by celé startovní pole nestihlo včas kvůli náročnosti trati dojet, jako se to stalo ve čtvrtek. „Zkrácena byla na 347 kilometrů, což nám vyhovovalo. Posunul se ale náš start až na poledne. Celá etapa byla složena z dunových úseků s většími i menšími dunami a poměrně rychlých písečných cest. Samotné duny byly celkem náročné, střídaly se různé obtížnosti včetně velmi zákeřných pasáží,“ přibližuje dění na trati pilot Tomáš Ouředníček.
Pořadatelé už dopředu avizovali, že šestá etapa bude dalším sítem pro soutěžící, ve kterém někteří uvíznou. „V dunách asi skončil v soutěži Sebastian Löeb. Viděli jsme ho stát s odstaveným autem. A byli tam i další. Tihle závodníci se nejspíš nedostanou včas do bivaku a nebudou moci pokračovat v soutěži“, doplňuje navigátor David Křípal.
Toyota Hilux dnes předvedla parádní jízdu. V cíli byla v kategorii aut 33. nejrychlejší. „Kráska fungovala dobře. Ale rozhodli jsme se, že ji přejmenujeme. Když jsme totiž dojeli do cíle a zkontrolovali motorový prostor, zase jsme viděli plameny. Byl to malý oheň, ale dost nás vystrašil. Podruhé jsme na rallye použili hasící přístroj. Místní fanoušci nám s hašením pomáhali. Házeli jsme na to i písek a oheň rychle ustal. Takže z krásky možná bude Plameňák,“ smál se v cíli Tomáš.
Etapový úspěch přinesl posádce Ultimate Dakar Racing týmu postup v celkovém pořadí na 43. místo. „Jsme rádi, že se nám dneska podařilo zajet slušný výsledek. Opět jsme startovali vzadu, takže to nebylo jednoduché. David zase odvedl perfektní navigátorskou práci. V okamžiku, kdy většina závodníku u jedné velké duny bloudila, poslal mě doprava, krásně jsme ji objeli a chytili povinný průjezdní bod. Ostatní to nevěděli.“
V sobotu účastníky Rallye Dakar čeká den volna bez závodění. „Den volna je jako pojem pro nás spíš k smíchu. Pro nás to totiž bude svátek práce s tvrdou dřinou na autě. Zítra musíme našeho Plameňáka dát do kupy. Jako pilot už jsem taky hodně unavenej, což poznám na tom, že se hůř soustředím na jízdu. Takže jsem rád, že se konvoj na den zastaví. Mechanici si ale vůbec neodpočinou. Toyotu musí rozebrat do šroubku a vyřešit všechny závady,“ pochvaloval si Tomáš.
Než se ale tým pustí do oprav a lízání ran z první poloviny soutěže, je čas užít si prvního odškrtnutého úkolu. „Když se ohlédnu a vzpomenu si na první a druhý den Dakaru, kdy jsme doslova ryli držkou v zemi a vypadalo, že skončíme, je polovina Dakaru víc než splněný sen. A budeme bojovat dál,“ slibuje pilot Tomáš Ouředníček.
V neděli po dni volna se jede sedmá etapa Ha’il – Sakaka s měřeným úsekem dlouhým 471 kilometrů.

Tomáš s Davidem přišli o servo a ještě zapadli

Sedmá etapa Rallye Dakar 2021 sama o sobě budila respekt. Byla totiž první částí takzvané maratonské etapy. V cíli nečekali na závodníky týmoví mechanici. Servis před pondělní osmou etapou musí zvládnout sami z dílů, které v soutěžních autech vezou. Posádka Ouředníček – Křípal musela ale spravovat už na trati, navíc jim nefungoval posilovač řízení a ještě za tmy zapadli v poušti.
Tomáš s Davidem si na cestě do Sakaky sáhli na dno. Opět je vystrašil kouř, který se valil z jejich Toyoty Hilux. „Dnešní rychlostní zkoušku jsme jeli zhruba 12 hodin. Všechno dobře začalo, svižně jsme se po startu rozjeli. Ale 30 kilometrů po startu jsme si všimli kouře z našeho auta. Nejdřív to vypadalo na vyteklý tlumič. Zoufalá situace, protože jsme věděli, že nás i se zítřejší etapou čekalo prakticky devět set soutěžních kilometrů bez klasického servisu s mechaniky,“ říkal v cíli vyčerpaný Tomáš Ouředníček.
Tomáš s Davidem na trati zhodnotili, jestli jsou schopni se závadou dojet. Jako praví dakarští srdcerváči ale stejně věděli, že to zkusí. „Po chvíli ale auto najednou začalo strašně cukat a nedalo se skoro řídit. Ve finále jsme zjistili, že to nebyl tlumič, ale že šlo o hadici od řízení. Takže vytekl všechen olej z řízení a přestalo fungovat servo. To byla katastrofa, protože zvládnout auto bez něj je pakárna. Chtěl jsem to zabalit a vrátit se do prostoru startu. David mě přesvědčil, ať to zkusíme,“ vzpomínal na těžké chvíle pilot Ultimate Dakar Racing týmu.
Jízda se závodním vozem bez posilovače řízení v náročném terénu posádku doslova bolela. Naštěstí si mohli Tomáš s Davidem těžkou dřinu rozdělit. „Výjezdy na dunky, rozbité písečné cesty, skoro to nešlo. Řval jsem bolestí, protože, volant během řízení nenadále cukal velkou silou. Asi po 150 kilometrech jsme se s Davidem vystřídali a já jsem navigoval. Takže jsme míjeli jeden průjezdní bod, než jsem se zorientoval. Ale to nám bylo jedno, šlo o to v závodě přežít.“
Po příjezdu do neutralizace se klukům povedlo, s pomocí posádek kamiónů, hadici opravit. „Naštěstí to není tlaková hadice, ale jen vracečka. Po nouzové opravě jsme pokračovali dál. Jenže se setmělo dřív, než jsme přijeli do dun. A už jsme vůbec nic neviděli. Chytli jsme se jednoho kamionu a jeli za ním. Jenže jsme zapadli. Noc, my v dunách, nikde nikdo, nefungující pístnice, protože jsme měli málo oleje v řízení. Ta situace byla šílená,“ přibližoval těžké okamžiky Tomáš.
Silou vůle a nezměrnou bojovností posádka asi po hodině Toyotu vyprostila. „Když jsme auto nějak vycukali, přijel s kamionem Tomáš Tomeček. Tak jsme jeli těsně za ním, aby nás vyvedl, protože má dobrá světla. My jsme z našeho vozu nic neviděli. Takže jsme to dotáhli až do cíle. Je to zázrak! Jsem ale zničenej, ruce mě bolí, že se s nimi snad ani nenajím. No ale musíme to ještě zkusit sami opravit, abychom byli schopni zítra odstartovat. Držte nám palce!“ uzavřel dění v dramatické sedmé etapě pilot Tomáš Ouředníček.
V pondělí se jede sedmá etapa a druhá část takzvané maratónské etapy Sakaka - Neom s měřeným úsekem dlouhým 375 kilometrů.