Meziříčským zvonům je padesát let

Od konce druhé světové války, kdy byla zničena většina zvonů, uplynulo už více než dvacet let, ale na věži kostela sv. Mikuláše stále visely jen dva malé staré zvony. V okolních farnostech byly zvony postupně obnovovány, proto se o nových zvonech začalo uvažovat i v Meziříčí. Po delších jednáních bylo rozhodnuto odlít zvony přímo ve farnosti.
Vybrané místo u Čtveráčků na horním městě nevyhovovalo kvůli vlhkosti. Nakonec byla jako vhodnější vyhodnocena Drápelova stodola v Martinicích, kterou dalo k dispozici tamější JZD.

Byl získán zvonařský mistr Gabriel Knos z Brna, zapůjčeny nebo vyrobeny další nezbytnosti, jako třeba tavicí pece nebo zvonové profily. Manuální práci vykonávali brigádníci z Martinic, Velkého Meziříčí i dalších obcí. Výzdobu zvonů provedl sochař Oldřich Drahotušský z Prahy, který měl manželku z Meziříčí. Při získání materiálu pomohlo Kablo, které zdarma přenechalo odpadové měděné dráty. MNV zase opatřil cín, na který na 1 rok zapůjčil bezúročně finanční prostředky.
Práce na zvonech byla zahájena v srpnu 1969. V letech 1969–1970 bylo s přestávkami odlito kolem devadesáti zvonů. Kromě Meziříčí byly určeny pro řadu okolních obcí i pro vzdálenější farnosti. Na věži byla rozšířena zvonová stolice, vše připraveno k slavnostnímu svěcení, které proběhlo v neděli 20. září 1970 odpoledne.
Nazdobené zvony sv. Mikuláš, sv. Cyril a Metoděj, Panna Maria a sv. Josef byly přivezeny z Martinic na dvou nákladních autech před hlavní vchod do kostela. K autům bylo přisunuto připravené lešení pro světitele, kněze i družičky. Každý zvon měl také svoje kmotry. Zvony světil Dr. Alois Michálek, který zastupoval brněnského biskupa Dr. Karla Skoupého.
Po vysvěcení byly zvony ručním vrátkem postupně vytaženy na věž. Poprvé zvonily večer, ale nemohly zvonit všechny, protože Mikuláš neměl dost místa. V následujících dnech se tak musela ještě upravit zvonová stolice.

-ripp-